Banes Motor České Budějovice
25.02.2011, Miroslav Mayer

Mým snem bylo hrát extraligu, vzpomíná Václav Král

Č. B u d ě j o v i c e - Nestávalo se často, že hráč v českobudějovickém dresu se umístil vysoko v celkovém hodnocení extraligy v kanadském bodování, i ve střelecké tabulce. Posledním, kdo obsadil druhé místo v kanadském bodování, i ve střelecké tabulce byl Václav Král. Šikovný útočník to dokázal v sezoně 1998/99, kdy získal celkem 58 bodů (30+28). V útoku hrál s Filipem Turkem a Peterem Bartošem. Dnes už rodák ze Strakonic hraje hokej jen pro potěšení a živí se podnikáním. Za Buějovice vybojoval ve 154 zápasech celkem 137 bodů (59+78).

Jste rodák ze Strakonic. Jak jste se dostal do Českých Budějovic?
Přišel jsem do osmé třídy do Grünwaldovky a začal hrát hokej. Pak jsem tu hrál dva roky za mladší dorost a dva roky za starší dorost. Byli jsme velmi úspěšní a vyhráli jsme tituly mistrů republiky. V mužstvu se mnou hrál třeba Vašek Prospal a Aleš Krátoška.

Přestože jste byli úspěšní, váš přechod do mužů nebyl vůbec jednoduchý. Co se stalo?
Byli jsme označeni za nepotřebné a odesláni pryč. Já jsem šel nejdříve na rok do Brna hrát za muže a pak jsem hrál čtyři roky v Písku. Tenkrát jsme byli nováčky v národní lize a podařilo se nám soutěž zachránit. Tady v Budějovicích jsme neměli šanci hrát. Už jsem i uvažoval o tom, že skončím. Tenkrát platilo, že když hráč hrál první národní ligu, neměl skoro šanci jít výš.

Nakonec se vám podařilo do českobudějovického mužstva prosadit. Kdy se stala ta změna?
Dařilo se mi a dal jsem pár gólů. Za ty čtyři roky asi sto deset. Vždy jsem se snažil o návrat. Pokaždé jsem absolvoval přípravu a zase se vrátil do Písku. Pak začal trénovat pan Pouzar s Liškou a ti si stáhli z Písku mě, Milana Filipiho, Kamila Brabence a Martina Štrbu. Tenkrát začaly lepší časy a dostali jsme šanci. Bylo mi už dvacet tři let. Hned další rok už začaly ty dobré sezóny.

Vzpomenete si na první extraligový zápas a první gól?
Ani moc ne. Ještě když jsem byl v Písku, tak jsme jezdívali sedět na lavičku do Českých Budějovic a jednou mě pustili i na led. Myslím, že to bylo při výluce NHL a hrál jsem proti Jágrovi. Pak ten, který považuji za opravdu první, byl proti Třinci a to se mi podařilo dát hned hattrick. Ještě mám schovaný puk, to bylo něco výjimečného.

Pak jste zažil vydařené sezony a dostal jste se do národního týmu. Máte započteno dvacet pět zápasů...
Po všech těch peripetiích bylo mým snem hrát extraligu. Pak si mě všiml pan Hlinka a později i pan Augusta. To byl pro mě až nereálný sen a v to jsem nikdy nevěřil. Měl jsem jet i na mistroství světa jako třináctý útočník, ale o to mě připravila zranění.

Váš útok s Filipem Turkem a Peterem Bartošem byl nejlepší v extralize, ale mužstvo nedokázalo vybojovat výraznější úspěch. Souhlasíte?
Já si myslím, že jsme to dotáhli hodně daleko. My jsme tentkrát udělali rekord, když jsme za sezonu doma nepohráli ani jeden zápas. Venku jsme byli ale poloviční. Možná, že nám chyběl špičkový gólman. Navíc jsme měli i smůlu, že jsme vždy vypadli se Vsetínem, nebo se Spartou. Myslím, že na to, jaké tu byly podmínky, bylo páté místo skvělé.

Vy osobně jste měl jednu skvělou sezonu, kdy jste získal 55 bodů, a pak další dobrou se 41 body. Jenže potom nastal pád v bodování. Co se stalo?
Nejdříve jsem si zlomil prst a pak to bylo zranění ramene, když mi v letní přípravě vběhl do kola zajíc. Uchvátal jsem návrat na led a to byla velká chyba. Pořádně se mi to nezahojilo a skoro tři roky jsem pak necítil ruku.

Navíc se tehdejší hvězdná první pětka českobudějovického týmu začala rozpadat.
Peter Bartoš odešel do Minnesoty, obránce Radek Martínek šel do New York Islanders, já měl namířeno do Montrealu a Ruda Suchánek potom skončil.

Vy jste měl možnost hrát NHL za Montreal?
Pan Henyš mi volal, že mě chce manažer do Montrealu. Měli jsme tam jít s Davidem Výborným a Martinem Špaňhelem. Původně jsme měli jít do Montrealu, ale pak se z manažera stal trenér Columbusu a my jsme měli jít tam. Já jsem si bohužel zranil to rameno a už se nikdo neozval, všechno to skončilo a život šel dál.

Zůstal jste tady, ale pak jste šel v průběhu sezony výměnou za Petra Kořínka na hostování do Plzně. Další rok jste tam i přestoupil. Jak hodnotíte svoje působení v Plzni?
Ta výměna nám tehdy oběma prospěla a také jsem chtěl zkusit něco jiného. Tak jsem přestoupil do Plzně natvrdo a to byla moje největší životní chyba. Přestoupil jsem tam, když Plzeň přišla o sponzora a neměla peníze. Už v letní přípravě se nás, kteří jsme tam přišli, chtěla zbavit. Celému mužstvu ta sezona nevyšla. Já jsem šel dohrát ročník do Sparty a tam jsem byl spokojen. Jenže se vrátil Zelenka a já měl jít zpět do Plzně. Byly to trochu zmatené časy.

Nakonec jste opustil českou extraligu a šel jste hrát na Slovensko. Bylo to dobré rozhodnutí?
Šel jsem na Slovensko, protože Plzeň řekla, že mě nikam nepustí. Koupili mě za velké peníze z Budějovic a to byl největší problém. Na Slovensku jsem byl půl roku na hostování a pak už mě tam nechala Plzeň hrát zadarmo. Mohl jsem být jenom tam. Měl jsem nabídky i z Čech, ale ty velké peníze, co chtěla Plzeň, nikdo nedal.

Jak se vám líbilo ve slovenské nejvyšší soutěži?
Byl jsem tam rád a prožil jsem tam krásné období. Taky jsem měl i úspěchy a bylo to moc dobré. Vyhráli jsme tituly. Ono vyhrát něco je těžké v každé lize. Jeden titul a dvě třetí místa v Trenčíně a jeden titul v Žilině. Nejzajímavější byl titul s Žilinou, když jsme šli do play off ze šestého místa a nakonec jsme ho vyhráli.

Předloni jste zakončil svoji kariéru. Proč jste tak učinil?
Poslední sezonu jsem měl problémy se zády. Navíc se nám narodila dcera a já jsem chtěl být doma. Nechtělo se mi někde hrát nižší soutěže. Teď už hraju hokej jen pro zábavu, podnikám, máme dílnu, kde opravujeme kamióny, mám penzion a solnou jeskyni, práce je dost.

Neuvažoval jste o tom, že byste šel třeba trénovat mládež?
Zatím si chci od hokeje odpočinout. Trénování mě neuživí a syna zatím nemám. Teď trénovat nechci, ale za pár let možná jo. Až se lépe finančně zabezpečím, tak se uvidí.

Přesto sportovně nezahálíte a máte hodně aktivit...
Hraji soběslavskou ligu a ještě jezdím hrát do Strakonic okresní soutěž. Je to spíš kvůli udržování a dobré partě. Ještě hraji taky hokejbal za Pekárenskou.

Na závěr klasická otázka: S hokejem jste si užil hodně peripetií. Co vám hokej dal a co vám vzal?
Jsem vděčný hokeji za to, co jsem zažil. Měl jsem i nějaké úspěchy, ale ty dobré chvíle jsou vždy krátké. Jsem rád, že jsem na Slovensku zažil tituly. Je to úžasné, když tím celá kabina i celé město žije. Zážitkem byly i starty v národním týmu. Vzal mi to, proč jsem vlastně skončil – soukromí. Od osmé třídy jsem byl na cestách. Cestování mě už unavovalo. Chybělo mi, že nemůžu každý den spát doma.

Foto: www.isport.cz

Sociální sítě

Branky a nahrávky: 5. Remeš (Vachun, Lev), 6. Pitel (Willmann), 29. Vachun (Mar. Kříž, Hoch), 31. Pitel (Willmann, Hoch), 39....