27.01.2011, Petr Novotný

Nebyl to povedený debut, říká o své premiéře v extralize Michael Kolarz

Č. B u d ě j o v i c e - Ruku na srdce. Když přišel čtyřiadvacetiletý obránce Michael Kolarz na začátku prosince do budějovického HC MOUNTFIELD na testy, kdo ho znal? Jen pár odborníků, kteří detailně sledují nižší českou a nejvyšší slovenskou soutěž. Původně dostal na ukázku jeden zápas, pak jeden měsíc a po Vánocích zůstal do konce sezony. "Jsem za tu šanci rád a budu se snažit odvděčit dobrými výkony," ujišťuje vítkovický odchovanec.

Jste odchovancem Vítkovic, ale do ligy jste naskočil na druhém konci republiky v Budějovicích. Není to trochu zvláštní?
Bylo to celé trochu zvláštní. V šestnácti letech jsem odešel do Kanady. Když jsem se pak vracel, Vítkovice mi nedaly šanci porvat se o místo v kádru. Musel jsem za hranice, kde nemají dosah práva hráčů a potom mě prodaly do Chomutova a v tuhle chvíli jsem stále kmenový hráč Chomutova.

V prvním extraligovém zápase v kariéře jste naskočil za HC MOUNTFIELD doma proti Litvínovu. Zůstane vám to utkání v paměti?
(Usmívá se) To si piště, že si na něj budu pamatovat. Prohráli jsme a myslím, že mi tam i puk přeskočil hokejku a padl z toho jeden z gólů. Nebyl to šťastný debut. Byl jsem nervózní. Nevěděl jsem, jestli budu mít čas se tady ukázat. Nejdřív to bylo jen o jednom zápase, ale až po něm mi dalo vedení čas na celý měsíc. Byl to hodně vstřícný krok a za ten děkuju.

Zkouška na jeden zápas je ošidná, že?
Právě. Jeden zápas nemusí vyjít a pak je to všechno v háji. Mně se to zrovna stalo. Nebylo to nic ideálního. Pak jsem dostal více času a asi jsem ukázal, že můžu hrát a být platným obráncem. Teď navíc odešel Honza Snopek a snažím se hrát dobře a spolehlivě, abych mohl být jedním z pilířů obrany. Moc nás v zádu už nezbylo.

Co jste si říkal po utkání s Litvínovem, když jste nevěděl, že zůstanete ještě déle. Ten zápas byl totiž docela propadák.
No, byl to propadák. Koukal jsem kolem sebe, moc jsem toho nevěděl a mrzelo mě to. Říkal jsem si: tak nic no. Sbalím si věci a půjdu někam jinam. Měl jsem ještě nějaké nabídky ze zahraničí, kdybych tady neuspěl. Věděl jsem, že na to mám, že umím hrát hokej, ale když nedokážete naladit formu, nikoho nepřesvědčíte. Ale nakonec to dopadlo jinak. Těch šancí bylo víc, asi osm nebo devět špílů a tam si myslím, že jsem zabral a ukázal, že můžu hrát.

Hned po další dvou zápasech jste nahrával na gól. V další utkání gól dal. To člověku pak zvedne při testech sebevědomí, ne?
Přichází to s hrou. Trochu jsem se uklidnil. Druhý zápas byl lepší, třetí zase o kousek a pak jsem se pomalu dostával nahoru. Zvykl jsem si na rychlost a styl hry české extraligy, a když se do toho člověk dostane, už si dovolí další věci a není ze všeho tak vyklepaný. Cítím na sobě, že každým zápasem jdu nahoru. Přicházejí jiné situace, jiná zodpovědnost. Jak už jsem říkal, teď odešel Snopy a opravdu nás není moc. Je tu přede mnou nová zkušenost.

Co vám dá?
Budu se snažit prát o postavení, být víc zodpovědný, nedělat chyby. Říká se, že dobrý obránce je ten , který nedělá chyby. Myslím si, že to bude všechno ještě lepší a lepší.

Říkal jste, že ve Vítkovicích jste tenkrát šanci nedostal. Potěšilo vás o to víc, že vaše první extraligová nahrávka na gól a ještě vítězný, byla právě na jejich ledě?
Měl jsem radost. Ono to tak většinou je. Když se někde neprosadíte, motivace je o trošku větší. A já ji měl velikou. Byl jsem zdravě naštvaný a chtěl jsem je tam porazit. V té době vedly tabulku a dost se jim dařilo. Doufal jsem, že se ukážu. Byli tam rodiče a byl to první zápas, který viděli. Byla tam přítelkyně a měl jsem velkou podporu v hledišti a musel jsem makat, abych se ukázal. Ta nahrávka už bylo takové plus, vždycky je to shoda okolností, kdo se k tomu dostane.

Pak jste dal gól Plzni, ale od té doby jste se bodově zasekl. V hodnocení plus mínus jste však na svém. Dva body v plusu. Dá se říct, že jste spíš typ beka obranáře?
Nejsem vyloženě defenzivní obránce. V Americe tomu říkají two way defender, který hraje dopředu i dozadu. Snažím se hrát dopředu, ale teď mi to nelepí. Taky jsem z toho nešťastný, taky už jsem dával hokejku do záchodu, protože jsem nevěděl, co s tím. V každém zápase jsem nějakou šanci měl. Třeba v Třinci byla dost velká, v Boleslavi jsem byl sám před bránou, v Litvínově podobně. Říkám si, že všechno zlé je k něčemu dobré a třeba mi to začne padat v play-off. To by bylo důležité. Takže doufám, že na to si to schovávám. Sám to nechci, ale doufám, že to tak je (směje se).

Když se člověk podívá na vaší historii, nikdy jste neměl moc bodů.
Je to tak.

Až na jednu sezonu v zámoří, kde jste jich nasbíral šestadvacet.
Byl to těžký rok. Šlo mi o draft a tam jsem se snažil hrát opravdu hodně dopředu a někdy zapomínal i na zadní vrátka, což tady nejde. Tady musí obránce myslet na zadek. Teprve až si splní své povinnosti vzadu, může dopředu a nemůže lítat v útoku pořád. Stojí to hrozně moc sil a navíc hrozí nebezpečí nějakého protiútoku. Když bek propadne, je to průser. Dívám se na to tak, že musím být opatrný a jsou dva nebo tři momenty v zápase, kdy se dá zaútočit a podpořit útok.

Ale někteří beci útočí dost často.
Někteří beci to možná dělají jinak, ale já se snažím hlídat hlavně zadek a pak využít těch pár momentů, které mám. Když to tam padne, padne. Není to moc šancí. Proto těch bodů není moc. V tom roce v Kanadě jsem hodně lítal dopředu a hodně riskoval. Věděl jsem, že potřebuju honit statistiky. Tady se snažím hrát víc pro tým.

Kvůli draftu jste lítal dopředu, ale ten nakonec nevyšel, ne?
Nevyšel, ale rok na to jsem podepsal s organizací Nashvillu smlouvu jako volný hráč na jeden rok. Nebyly tam moc velké peníze, šlo jen o šanci se tam ukázat. Myslím si, že jsem měl dobrý půlrok, ale byli tam jiní obránci, které tahali na farmu. Mě ne. Měl jsem víc bodů, byl jsem na tom statisticky lépe, ale bylo mi vysvětleno, že jednou jsem Evropan a nedraftovaný, tak to tak musím vzít. Pak přišla nabídka z Ústí a celé se to nějak zkomplikovalo. Je to dlouhý příběh.

Nakonec jste vrátil do Evropy. Hrál chvíli v Havířově, pak ve Finsku druhou ligu a Vítkovice vás po sezoně prodaly do Chomutova. Tam jste ale ani jednou nenastoupil. Proč?
Tam jsem vůbec nedostal šanci. Odběhal jsem přípravu a bylo mi řečeno, že špatně běhám, tak jsem šel do Kadaně (pousměje se). Ne, myslím si, že nějaký Tipsport Cup jsem tam odehrál, ale jinak jsem šanci nedostal. To už mi přišlo úplně trapné, protože já podepsal smlouvu s Chomutovem a měl jsem hrát za Kadaň. Říkal jsem si, že můžu hrát klidně v Havířově a být doma. Vyjde to nastejno. Zvolil jsem tohle a pustili mě tam na hostování. V Havířově si mě všiml zase Třinec a chodil jsem tam pomáhat. Ale nikdy jsem za něj nenaskočil. Seděl jsem tam na bidle.

Následovala Žilina. Nejvyšší slovenská soutěž pro vás byla výzvou?
Už jsem nechtěl hrát naší první ligu. Koukal jsem po extralize a v Česku nebylo moc možností. Žilina si mě vyhlédla a nabídla mi kontrakt. Bral jsem to jako krůček nahoru. Myslím si, že jsem se nerozhodl špatně a nasbíral jsem tam nějaké zkušenosti.

Takže start v nejvyšší soutěži už jste si připsal, i když to bylo na Slovensku.
Ono se to samozřejmě s českou extraligou nedá moc srovnávat, ale je to o moc lepší než naše první liga.

Rok jste tam vydržel, ale pak jste chtěl odejít. Proč?
První rok byl v pořádku. Bylo tam dobré vedení a sportovním manažerem pan Kontšek. Město bylo hlavní akcionář. Pana Kontšeka vyhodili a dosadili si do vedení klubu své lidi. Tím to začalo. Přišly problémy s výplatami. Tím pádem jsem viděl první peníze v této sezoně až tady v Budějovicích. Po sedmi měsících mi přišla první výplata. Nejsem člověk, který by chtěl měnit kluby v rozehrané soutěži, ale už to prostě nešlo dál táhnout, protože člověk začal mít i existenční problémy. Kdybych byl třicetiletý chlap a měl už něco našetřeno, dá se to třeba ten rok vydržet, ale já si vydělávám dva roky a moc našetřeného jsem neměl.

Takže Žilina vám pořád dluží?
Je to u právníků a musím to z nich nějak dostat. Budu rád, když to uvidím alespoň v létě.

Na jihu Čech jste druhý měsíc. Jak se vám tu líbí?
Spousta lidí se mě na to ptá a je to tu výborné. Jedna věc je ta, že vedení mi dalo šanci se prosadit v extralize. Druhá věc je ta, že město je nádherné. Je tu klid. Hrál jsem ve spoustě velkých měst a život byl takový divoký. Tady mi to vyhovuje. Je tu klid, člověk si může vyjet na výlet a jsem tu moc spokojený.

Ale jste tu jen do konce sezony, ne?
Jak jsem říkal, jsem hráč Chomutova a tady jsem na hostování do konce sezony. Uvidí se. Myslím si, že se to začne řešit, až Chomutovu skončí sezona. I když bych byl rád, kdybych měl o budoucnosti jasno daleko dřív.