Dva roky jste působil v kanadské juniorské soutěži. Proč jste tam před dvěma roky odcházel?
Odešel jsem, protože jsem byl draftovaný do juniorské soutěže WHL. Podle mě, je to nejlepší juniorská soutěž. Něco takového se nedalo odmítnout. Byl jsem blíže kanadskému hokeji, blíže NHL. Chtěl jsem vědět, jak to funguje, nabrat zkušenosti, naučit se jazyk a osamostanit se.

Jaké byly rozdíly mezi prvním a druhým rokem vašeho působení v zámoří?
První rok byl ze začátku dost těžký. Bydlel jsem sám u cizí rodiny, neuměl jsem jazyk, nevěděl jsem, jak komunikovat. Druhý rok už jsem věděl o co jde, s čím mám počítat a na co se připravit.

Co myslíte, že vám pobyt v juniorské soutěži v Kanadě, nejvíce dal?
Profesionalitu. Na zápasy chodí hodně lidí. Okolo se točí média a přístup k hokeji je tam úplně jiný. Je tam obrovská konkurence o místo v sestavě. Čtyři lajny hrají na ledě, pátá sedí na tribuně a čeká na šanci. Nikdy jsem si neuvědomoval, jak velký boj o tu ligu v Kanadě je. Jinak jsem se naučil hrát hodně do těla, hrát agresivní hokej, srážet se, bojovat o puky a všechno "cpát" do branky. Další věcí je psychika. Prostě hrát vždy naplno a dát do toho všechno za všech okolností.

Pokud se ohlédnete zpět, za těmi dvěma roky, jaká věc vám nejvíce utkvěla v paměti?
Asi bych si vzpoměl na úplný začátek. Moc jsem nehrál a pak jsem dostal šanci a bylo to zrovna proti Calgary a to byl nejlepší tým v naší soutěži. Zápas jsme vyhráli 3:2 a já jsem vyrovnával na 2:2 a na třetí gól jsem přihrál. Byl jsem vyhlášen první hvězdou zápasu. Měl jsem dělat rozhovor do televize a do novin, ale kvůli neznalosti jazyka jsem nic dělat nemohl. Překvapení bylo, že jsem další zápas byl opět na tribuně! Byl to pro mě šok. Další dva zápasy jsem seděl na tribuně a vůbec jsem nevěděl proč. Takhle se tam zkouší psychika hráčů.

Kdy jste se rozhodl, že zůstanete doma a budete hrát za mateřský klub?
Já už jsem o tom trochu uvažoval po té první sezóně. Hlavní důvod, proč jsem tam ještě zůstal byl ten, že jsem věděl, že se bude hrát mistrovství světa dvacítek v Kanadě. Chtěl jsem se dostat na mistrovství a to se mi povedlo. Budějovice měly zájem už i v průběhu minulé sezóny. Můj sen byl hrát tady v Budějovicích extraligu. Jsem tady odsud. Navíc jsem se rozhodl studovat tady vysokou školu. To byly hlavní důvody. Velký zájem Budějovic mě opravdu potěšil, moc si toho vážím a udělám maximum, abych se prosadil do týmu.

Vraťme se ještě na mistrovství světa dvacítek. Jak na něj dnes vzpomínáte?
Samozřejmě, že výsledek nemůže nikoho potěšit. Pokud to vezmu z jiné strany, tak jsme si zahráli v aréně, kde se hraje NHL, přišlo na nás dvacet tisíc diváků. Zápas s Kanadou byl něco neskutečného. Ta úroveň byla opravdu vysoká. Polovina jejich týmu bude hrát v příští sezóně v NHL. Byla to ohromná zkušenost. Ve čtvrfinále jsme hráli s Ruskem a šance na úspěch tam rozhodně byla.

Zúčastnil jste se i přípravného kempu dvacítky loni v létě. Tam se mužstvu dařilo.
Bylo to v Brně a ten turnaj jsme vyhráli. Porazili jsme Švédsko, Finsko i Rusko a tam bylo v úplně nejsilnější sestavě ještě dokonce i s Čerepanovem. Byli jsme plni očekávání na mistrovství světa. To byl turnaj, kde jsme tyhle týmy přehráli a byli jsme lepší. Pak na mistrovství to bylo jinak.

Jak jste byl spokojený se svojí úlohou v mužstvu a s časem, který jste na ledě dostával?
V Kanadě jsem hrál hlavně oslabení. Do šampionátu jsem byl v celé soutěži nejlepší v plus, mínus bodech. Domluvili jsme se, že moje role bude bránit nejlepší hráče soupeře a hrát oslabení. To jsem si tam odehrál. To, jak se mi to povedlo je na posouzení trenéra. Po šampoinátu to s námi jednotlivě neprobíral. Hodnotí se jen celkový úspěch.

Mluvil jste před podpisem smlouvy s trenérem Tlačilem o tom, co očekává od vašeho příchodu do mužstva?
Mluvil jsem s panem Jounem. Říkal, že o mě stojí a s panem Tlačilem o mně mluví. Chtějí, abych přinesl do týmu mladou krev a agresivitu. Aby se zvýšil konkurenční boj o místo v týmu. Více se uvidí v přípravných zápasech.

Teď jste absolvoval první část přípravy. Jak ji zatím hodnotíte?
Příprava je jiná, než tady bylo zvykem. Je dost pestrá jsou tam různé balanční cviky, které se dříve nedělaly. Bude určitě i náročnější, protože trénujeme dvakrát denně, každý den, kromě středy, kdy máme jen jeden trénink. Myslím si, že po fyzické stránce budeme na sezonu připraveni na stoprocent.

Minulý týden jste byl s mužstvem na soustředění ve Frymburku. Co všechno jste tam absolvovali?
První den bylo krásně a tak jsme trénovali venku, běhali jsme a měli jsme kruhový trénink. Pak už bohužel pršelo a tak jsme byli hlavně v posilovně a tělocvičně. Pracovali jsme na odrazové síle a dělali jsme balanční cviky. Měli jsme k dispozici i bazén, takže jsme po každém tréninku ještě plavali. Dvakrát jsme se dostali také na kolo. Myslím, že to splnilo účel a odrénovali jsme co jsme měli. Byl to těžký týden.

Podobná soustředění slouží i k utužování kolektivu. Bylo tomu tak i v tomto případě?
Určitě. Byli jsme tam celý týden, takže jsme spolu navzájem hodně komunikovali. Měli jsme i regeneraci, třeba sauny. Byla tam i sranda a určitě jsme se nebavili jen o hokeji.

Po delší době se do přípravy zapojilo i větší množství mladších hráčů. Je to pro vás lepší?
Mladší hráči drží více spolu, protože mají společné zájmy a mají si více o čem povídat. Starší hráči jsou úplně v pohodě a všechny nás vzali do party. Žádný problém v tom nebyl. Normálně probíhali srandičky mezi staršími i mladšími hráči.

Nyní máte týden individuální přípravy. Dali vám trenéři přesné pokyny co máte v této době dělat?
Každý za tu dobu co jsme trénovali ví, na čem má pracovat a co má zlepšovat. To co mu nejde na to se zaměří. Já se musím i hodně učit, protože mě čeká maturita na gymnáziu Olympijských nadějí. Samozřejmě trénink rozhodně nezanedbám.

Plánujete v dalším volném týdnu nějakou dovolenou?
S klukama z týmu jsme se domlouvali, že bychom jeli společně někam do Chorvatska. Na pár dní k moři. Ještě to musíme promyslet, zatím na to máme ještě čtyři týdny času. Určitě bychom chtěli společně někam zajet.

Už máte s trenérem Tlačilem domluvené volno na maturitu?
Ještě jsme se konkrétně nedomlouvali, ale říkal jsem mu, že maturuji. Myslím si, že problém s uvolněním nebude. Trenér školu uznává a kdo studuje tak ví, že s trenérem žádný problém nemá.