11.05.2008, Tomáš Zetek

Před nájezdem jsem si byl jistý, přiznal Aleš Kotalík

Q u e b e c - Češi už jsou na světovém šampionátu ve čtvrtfinále. Pojistkou se jim stala výhra 3:2 na penalty z utkání s Běloruskem. Klíčovou roli sehrál v tomto duel českobudějovický odchovanec Aleš Kotalík. Šest minut před koncem normální hrací doby vyrovnal po přihrávce Plekance na 2:2. Lahůdkový moment si však schoval až na penaltový rozstřel. Proti bekhendové kličce byl brankář Koval bez šance. "Byl jsem si jist, že když provedu blafák dobře, vyjde to," usmíval se po utkání Kotalík.

Zápas s Běloruskem byl asi těžší, než se čekalo, že?
Nikdo nečekal, že to skončí o pět gólů. Měli jsme sice chvílemi velký tlak, ale oni mají propracovaný systém, který dodržovali. Hodně zahušťovali střední pásmo, a když jsme byli u nich v obranné třetině, tak rychle přistupovali k hráčům. Ono se řekne, že Bělorusko je slabší soupeř, ale není to pravda. Mají v týmu plno hráčů, kteří působí v ruské lize. Mají kanadské trenéry, kteří ještě nedávno koučovali mužstva NHL. To musí být někde znát.

Dvakrát jste v utkání prohrávali. Co se vám honilo hlavou, když padla šest minut před koncem vyrovnávací branka?
Nesoustředili jsme se na nic jiného, než abychom získali druhý bod. Hlavně ve druhé polovině utkání všechny naše lajny soupeře tlačily. Nepochybovali jsme o tom, že máme na to zlomit utkání.

Onomu zlomu, jak říkáte, jste hodně pomohl vy sám vyrovnáním na 2:2 v 54. minutě...
Hned po jejich šťastném gólu na 2:1 jsme věřili, že dokážeme vyrovnat a dát vítězný gól v posledních minutách, prodloužení nebo třeba až při nájezdech.

Vyrovnávací branka přišla po vaší spolupráci s Tomášem Plekancem, s nímž jste se začal objevovat v jednom útoku zhruba od poloviny utkání...
Trenér zkoušel oživit hru a dát dohromady jiné hráče. Nakonec nám to pomohlo v tom, že jsme dokázali vyrovnat. O to šlo. Pleky odvedl výbornou práci za brankou a poslal mi puk do ideální pozice. Pokusil jsem se nějak prostřelit gólmana. Bylo jedno jak a naštěstí to vyšlo.

Zápas dospěl do prodloužení, kde branka nepadla. Rozhodovaly tedy nájezdy. Ještě před nimi jste si ale museli skoro deset minut počkat. Rolba zasypala kluziště kilogramy sněhu. Byla tahle prodleva velkým náporem na psychiku?
Vůbec ne. Jsem zvyklý, že i v NHL jsou často před nájezdy prostoje, takže si myslím, že nás to nijak neovlivnilo. Spíše jsme se tomu na střídačce s klukama zasmáli a pak šli na nájezdy víc v pohodě.

Gól dali Vrbata a Grebeško. Vy jste šel na nájezd ve třetí sérii s vědomím, že branka může celek hodně přiblížit ke druhému bodu...
Díval jsem se na gólmana, jakou má tendenci zasahovat při těch prvních dvou nájezdech. Všiml jsem si, že je hodně zalezlý v brance. Když jsem viděl Radimovo (Vrbaty) nájezd, byl jsem si jist, že když provedu blafák správně, tak by to mělo vyjít. Přesně to se splnilo a znamenalo to pro nás druhý bod.

Nyní vás čeká souboj se Švédskem a pak už čtvrtfinále. Vzhledem k jistotě postupu by se dalo určitým způsobem kalkulovat o případném soupeři pro klíčový duel…
V žádném případě takhle neuvažujeme. Byli bychom sami proti sobě. Sešlo se tu vynikající mužstvo a všichni cítíme, čeho můžeme dosáhnout. Podobnými úvahami bychom si sami házeli klacky pod nohy.

Aleš Kotalík v reprezentačním dresu na světovém šampionátu v Kanadě.
(foto: Roman Kučera / eurohockey.net)