21.02.2016, Miroslav Mayer

Držím klukům palce a přeji jim postup, říká bývalý kapitán Kočer

Jeden z hráčů, který na sebe na ledě nestrhával pozornost. Nevynikal postavou, neudivoval dělovkami od modré čáry, nevyhledával tvrdé souboje s protihráči u mantinelu ani v brankovišti. Vždy si ale odehrál své. Byl tam, kde měl být, a odváděl poctivou práci v obraně. Jeho nejčastějším spoluhráčem v obraně byl Miroslav Dvořák, po jehož odchodu do zámoří převzal kapitánské céčko. Muž, který odehrál za Motor jedenáct sezon s číslem 24 na dresu – Jaroslav Kočer.

Jako jeden z mála hráčů byl přímo z Českých Budějovic, kde také začal hrát hokej. Bylo mu devět let a na veřejném bruslení si ho všiml učitel Květoň ze základní školy, který oslovil mladého šikulu. Ten nadšeně souhlasil s nabídkou stát se jedním z prvních žáků nově vznikající hokejové třídy na místní základní škole Grünwaldova. Prošel všemi kategoriemi od žáků až po dorost a ještě před vojnou se objevil i mezi muži. Hned od začátku hrál Kočer na postu obránce a to i přesto, že nevynikal urostlou postavou. „Uměl jsem už jako žák docela dobře bruslit dozadu, byl jsem obratný a rychlý dopředu. Můj bruslařský vzor byl Pepa Květoň, to byl skvělý bruslař.“

Do prvního mužstva Motoru nakoukl za trenéra Bukače v sezoně 1972–73, ale mockrát se na ledě neukázal. Po další sezoně už kroutil vojnu v Dukle Hodonín. „Měli jsme kvalitní mužstvo i soutěž byla na vysoké úrovni. Dvakrát jsme skončili na druhém místě.“ Před koncem vojny měl nabídku jít hrát za Zvolen. „Ještě na vojně jsme tam odehráli tři zápasy a oni si mě vybrali. Trenér Budějovic Bartoň mi rovnou řekl, abych na to zapomněl, že mě chtějí zpět do Motoru.“

Po vojně se tedy hlásil v rodném klubu a díky nabídce od Zvolenu se mu povedlo získat za dva měsíce byt. Motor se v té době potýkal s nedostatkem obránců, a tak hned naskočil do zápasového tempa. Kouč Bartoň ho tehdy charakterizoval slovy: „Než šel na vojnu, nevěděl jsem, jestli z něho bude obránce, nebo útočník. Na ledě není moc vidět, patří k těm hráčům, jejichž hra není doceněna. Má tvrdou střelu, velkou rychlost, dovede najet do útoku, padnout do rány, při brejku mu málokdo ujede. Jeho čas teprve přijde, teď by měl jít nahoru. Chybí mu sebevědomí a domýšlivost. Asi proto, že je to moc hodný kluk.“

Na první gól čekal Jaroslav Kočer až do 27. kola. Motor hrál před kamerami Československé televize v Plzni. Jihočeši vyhráli vysoko 9:3 a mladý bek dal rovnou dvě branky! V obraně si zahrál s Horešovským, Květoněm i Novákem, ale nejvíce toho odehrál s Miroslavem Dvořákem. „Hráli jsme spolu pět let a už jsme se znali. Soupeř vyhodil puk, on se na mě podíval a já věděl, že mám rychle mazat pro puk a on si najížděl a rozehrál. Už jsme se domlouvali jen pohledem.“

Na zájezdech nejčastěji spal na pokoji s Františkem Čechem. „Náš pokoj byl vždy ten nejuklizenější, klidně nám mohli dávat body za úklid. Oba jsme si potrpěli na pořádek, a tak nám to spolu klapalo.“ Právě svého spolubydlícího neměl moc v lásce jako protihráče. „On byl hodně nepředvídatelný, člověk nevěděl, co udělá. Dovedl udělat s obráncem i s brankářem, co chtěl.“

O tom, že patřil k nejlepším obráncům československé ligy, svědčí i to, že byl na zájezdu B-týmu reprezentace v Kanadě a USA. Tam sehrál za národní tým zápasy se všemi týmy soutěže WHA, která tehdy konkurovala slavné NHL. Na turnaj se podívali hned čtyři hráči Motoru, čtyři „K“: Kočer, Klabouch, Kolar a Květoň. Najednou mohli měřit síly s legendami jako Gordie Howe, Bobby Hull a další. Právě Mr. Hockey (Howe) dal v utkání proti B-týmu ČSSR svůj 1001. gól v kariéře tři měsíce před 50. narozeninami.

„Stál jsem před brankou jako obránce a proti mně jel Gordie Howe. Chlap jako hora, zvedl lokty k prsům a než jsem se vzpamatoval, už jsem ležel. Sebral jsem se, on jel zpátky a udělal mi to znovu. Po zápase jsem od něj dostal podepsanou hokejku.“ Rozdíl mezi kanadským a evropským hokejem byl tehdy velký. Na obou kontinentech se hrál jiný styl hokeje. „Oni prostě přišli na led a jeli jako motorové myši. Když šli na led, zapnuli, když z ledu, vypnuli.“

„Měli tam krásné stadiony a zázemí, o kterém se nám ani nezdálo. Hodně jsme létali. Jeden den jsme třeba hráli v Kanadě a venku byl mráz. Druhý den už jsme se koupali na jiném místě v moři. Na zápasech bylo i hodně emigrantů a na jednom hotelu byla dokonce česká kuchařka, která nám upekla české buchty.“

Přestože hráči z reprezentačního výběru dostali nabídky, aby v zámoří zůstali, nikdo z tehdejší sestavy výpravu neopustil a domů se vrátili všichni. „Přemýšlel jsem o tom, ale měl jsem už rodinu a nevím, jestli bych mohl žít, kdybych neviděl Černou věž. Takže rozhodla rodina a město.“ Za trenéra Horešovského začaly v mužstvu změny, více se trénovalo a začala pomalu generační výměna. Právě Jaroslav Kočer patřil k hráčům, kteří měli rádi trénink, a věděli, že letní příprava je základ pro celou sezonu. „Nás mladé trénování těšilo. Já jsem rád běhal, ale třeba činky jsem moc nemusel. Měli jsme před sebou vzory, reprezentanty Dvořáka a Pouzara, takže nás to bavilo. Byla tady výborná parta.“

Po sezoně se žezla chopil další bývalý spoluhráč Karel Pražák. „Zase to bylo něco jiného. Karel přinesl do mužstva nové věci. Měl jiný styl trénování, přístup k tréninku.“ České Budějovice mohly v sezoně 1980–81 po 30 letech slavit mistrovský titul, ale nakonec z toho bylo druhé místo. „Myslím, že jsme to na konci sezony nezvládli. Už jsme si mysleli, že to máme. Unavení jsme nebyli, na to to nemůžeme svalovat. Fyzicky jsme na to měli, ale asi jsme se rozklepali a nešlo to.“

Po dalším ročníku odešlo duo Pouzar–Dvořák do zámoří a hledal se nový kapitán týmu. Tajnou volbou hráčů se kapitánem stal právě Kočer. „Byl jsem z toho překvapený, nečekal jsem to. Fungoval jsem jako spojka mezi mužstvem a trenéry. Rozhodně jsem v kabině na nikoho nekřičel.“ V sezoně 1984–85 se sám rozhodl ukončit svoje působení v Motoru. „Bylo tady dost mladých hráčů, kteří dostávali příležitost, a já jako kapitán jsem moc nehrál. Nechtěl jsem být nehrající kapitán, a tak jsem skončil.“ Měl možnost jít do Písku, Tábora i Vimperka. Nakonec si vybral Milevsko, kde chtěl odehrát sezonu a skončit s hokejem definitivně.

Po konci ročníku opravdu pověsil brusle na hřebík a přijal místo rekvizitáře v českobudějovickém klubu. Do Vánoc hokej nehrál, ale pak se zranili Motoru obránci a začaly potíže. „Přišel za mnou Karel Pražák a řekl mi, abych si vyfasoval výstroj, že budu hrát.“ Před ostrým startem odehrál tři zápasy v Písku, a pak už nastoupil do rozběhnuté soutěže. Zvládl pak ještě jednu sezonu, než odešel do Německa. V Moosburgu, kam se dostal na doporučení Karla Pražáka, odehrál jeden ročník. Po roce odešel hrát nejvyšší soutěž do bývalé Jugoslávie za Novi Sad, kde se už schylovalo k válečnému konfliktu, a tak po sezoně odešel. „Už to tam bylo nestabilní. Nesměli jsme chodit v hloučcích, maximálně pět hráčů pohromadě.“

Na závěr kariéry se opět vrátil do Německa, kde odehrál ještě tři další sezony, aby ve 40 letech už definitivně ukončil hráčskou dráhu. Ve svém posledním ročníku se stal účastníkem nevídaného zápasu. V utkání německé zemské ligy mezi Trevierem a Dillingenem se zrodil výsledek 60:0 (20:0, 17:0, 23:0)! Jaroslav Kočer byl členem vítězného týmu a sám se trefil devětkrát. Další Čech v týmu, Jindřich Kokrment, dal dokonce třináct branek. Utkání přihlíželo 1200 diváků.

Trénování zkoušel v Německu u mládeže, ale zjistil, že to pro něj nebude to pravé, a tak léta provozoval penzion na Lipně, kde hostil i hokejový tým z rodného města. Dnes pracuje jako řidič u soukromé dopravní zdravotnické služby. Dodnes chodí pravidelně na všechny zápasy Motoru. Líbí se mu současná situace, výborné domácí prostředí a všeobecný zájem o hokej. „Držím klukům palce a přeji jim postup, ale bude to velice těžké. Snad to vyjde brzy.“

Statistiky Jaroslava Kočera:

Sezóna  Klub                                  Z   G   A   B  TM +/-  U
1972-73 TJ Motor České Budějovice (TCH1)      6   0   0   0   2   . 10
        TJ Motor České Budějovice (TCH1,b)    3   0   .   .   .   .  2
1973-74 TJ Motor České Budějovice (TCH1)     18   0   0   0   0   . 10
1974-75 VTJ Hodonín (TCH3)                    .   .   .   .   .   .  2
1975-76 VTJ Hodonín (TCH3)                    .   .   .   .   .   .  2
1976-77 TJ Motor České Budějovice (TCH1)     43   5   9  14  26   .  5
1977-78 TJ Motor České Budějovice (TCH1)     40   3   3   6  18   .  6
1978-79 TJ Motor České Budějovice (TCH1)     40   4   4   8  32   .  9
1979-80 TJ Motor České Budějovice (TCH1)     21   1   1   2  16   .  8
1980-81 TJ Motor České Budějovice (TCH1)     44   1   6   7  10   .  2
1981-82 TJ Motor České Budějovice (TCH1)     43   3   5   8  30   .  6
1982-83 TJ Motor České Budějovice (TCH1)     42   3   6   9  12   .  4
1983-84 TJ Motor České Budějovice (TCH1)     41   4   5   9  25   .  5
1984-85 TJ Motor České Budějovice (TCH1)     25   0   0   0   6   .  5
1985-86 TJ ZVVZ Milevsko (TCH3)              25  10   7  17   .   .  3
1986-87 TJ Motor České Budějovice (TCH1)     13   2   1   3   8   .  6
        TJ Motor České Budějovice (TCH1,p-o)  8   1   3   4   2   .  8
1987-88 TJ Motor České Budějovice (TCH1)     34   4   4   8  14  10  1
        TJ Motor České Budějovice (TCH1,p-o) 10   0   4   4   2   2  5
1988-89 EV Moosburg (BRD5)                    .   .   .   .   .   .  .
1989-90 HK Vojvodina Novi Sad (YUG1)          .   .   .   .   .   .  6
1990-91 EHC Trier (GER5)                      .   .   .   .   .   .  1
        EHC Trier (GER4,b)                    .   .   .   .   .   .  1
1991-92 EHC Trier (GER4)                      .   .   .   .   .   .  4
1992-93 EC Dillingen (GER5)                   .   .   .   .   .   .  .
Celkem  TCH1 (13 sezon)                     428  31  51  82 203
        ČB A (13 sezon)                     431  31   .   .   .


Z - zápasy
G - góly
A - asistence
B - kanadské body
TM - trestné minuty
+/- - účast na ledě při vstřelených/obdržených gólech
U - umístění týmu v soutěži
. - údaj neznámý
p-o - play-off
u - skupina o udržení/play-out
b - baráž
Ux - mládežnická kategorie do x let


Statistiky: Tomáš Kučera