12.01.2015, Michal Heřman

Budějovice hrály s Austrálií 8:8. Zahrál si i redaktor Matěj Mayer

Zahrál si proti australské hokejové reprezentaci a vám divákům připravuje novinky a zajímavosti z českobudějovického klubu. To je dvacetiletý Matěj Mayer - redaktor webu hcmotor.cz a také hráč HC DDM České Budějovice, který se koncem roku 2014 utkal v Litoměřicích s reprezentací Austrálie U20. Nejen o utkání si přečtěte v následujícím rozhovoru. Cestu do Litoměřic a zápas natáčel redaktor Martin Macho. Video naleznete na konci rozhovoru.

Matěji, jak se stane, že nároďák Austrálie je na přípravě v Česku a utká se s DDM České Budějovice?
Asistentem trenéra u Austrálie U20 je Josef Rezek, který je z Budějovic. Jejich hlavní trenér je Rakušan a tak se prý rozhodovalo mezi těmito dvěma zeměmi. Pepa Rezek nakonec přes PR manažera Sparty Tomáše Zetka dohodl Litoměřice. Austrálie hledala pro přátelské utkání tým z krajské ligy, se kterým by mohla hrát vyrovnaně, a tak Pepa Rezek zkontaktoval našeho trenéra pana Eliáše.

Jak to funguje v HC DDM České Budějovice?
Tréninky míváme většinou čtyřikrát týdně a k tomu o víkendu zápas. Hrajeme krajskou juniorskou ligu, což je vlastně třetí nejvyšší juniorská soutěž. Nad námi už je jen liga a extraliga, tam je ta kvalita ale už trošku jiná. Naší krajské ligy se letos účastní šest týmů a my s každým hrajeme čtyřikrát, aby konečný součet dával dvacet zápasů.

Když jste se dozvěděli o utkání s Austrálií, brali jste to jako zápas roku?
Určitě. Ze začátku jsem si myslel, že je to vtip. Když jsem to pobral, tak jsem si říkal, že je to super. Málokomu se povede, že si zahraje proti reprezentačnímu výběru Austrálie. Uvítal jsem to a celý tým se na utkání těšil.

Měli jste na zápas speciální přípravu?
Ne. Normálně jsme měli před utkáním trénink, kde jsme dělali běžné věci.

Jaké jste měli před utkáním cíle?
Popravdě jsme se o tom nebavili. Ani trenéři nic neříkali. Pochopitelně jsme nevěděli, co od toho čekat. Před zápasem jsem mluvil s kamarádem Karlem Plášilem, který hraje v Litoměřicích, a ten mi říkal, že Australané skoro neumějí bruslit. Buď ale měl o nás jiné představy, nebo nevím. Rozhodně to nebylo tak, že bychom byli lepší.

První třetinu jste vyhráli 3:2. Jaký dojem na vás Australané udělali?
Překvapilo mě, že rychle bruslili. Jejich hra byla od začátku hodně tvrdá. Do vedení šli jako první právě oni, což bylo pro mě překvapení. Po inkasované brance jsem se trochu bál, ale naštěstí jsme rychle srovnali a dali vedoucí branku. Nejen první třetina, ale i celý zápas byl hodně vyrovnaný.

Druhou třetinu jste ale prohráli 1:3.
Rozdíl byl právě v tvrdosti. Australané nás několikrát pořádně dohráli a některé zákroky byly opravdu nebezpečné. Rozhodčí je také trestal deseti minutami za úder do oblasti hlavy a krku. To byl fakt masakr.

Ve třetí třetině padlo sedm branek a utkání skončilo 8:8.
Byla to přestřelka. Já jsem byl před zápasem dlouhou dobu nemocný a stihl jsem jediný trénink, takže jsem ve třetí třetině nehrál a dělal z utkání online přenos. Samotného mě zajímalo, jak vypadá zápas z tribuny. Musím říct, že se na to opravdu dalo dívat, jak se říká. Pavel Samohejl nás nejprve dostal zpět do hry, ale Australané nám to vrátili třemi rychlými góly a vypadalo to, že je po zápase. V tu chvíli vedli 8:6 a byli lepší. Naštěstí jsme ještě dokázali vyrovnat. Hrozně nám pomohli Pavel Samohejl s Lukášem Marešem, kteří za nás normálně v soutěži nehrají. Bez nich bychom takovýto výsledek neudělali. Po utkání jsem se bavil s Pepou Rezkem, který říkal, že Australané hráli přesně to, co potřebovali. Hrát do těla a bruslit, technicky by nás nepřehráli. Po zápase byly ještě nájezdy, které jsme prohráli. Myslím, že kdyby hráli Australané s námi v krajské lize juniorů, tak hrají na špici.

Nevíš, jestli Austrálie hrála ještě s někým dalším?
Vím, že hráli s juniorkou Litoměřic, která hraje první ligu. Litoměřice vyhrály 8:1.

Případ Pavla Samohejla z juniorské ligy zná asi každý. Nicméně moc lidí nebude vědět, kdo je Lukáš Mareš?
S Lukášem Marešem jsem vyrůstal od mala a je to hrozně poctivý kluk a tréninkový dříč. Hráli jsme spolu za Motor. On pak v osmnácti odešel na rok do Ameriky, ale zranil se a musel na operaci. Je to hráč, který má na extraligu juniorů, ale zatím se rozehrává u nás. Na jeho hře je vidět, že je někde jinde.

Když jsi viděl Samohejla s Marešem v utkání, mohou stále naskočit do Motoru a stát se profesionálními hráči?
Určitě. Pavel Samohejl má velký talent a v rukou to má. Když nabere rychlost, tak se dá jen těžko zastavit. Až mu trest vyprší, tak nevidím důvod, proč by se nemohl vrátit. Na profi hokej má, ale musí se k tomu dobře postavit. Záleží samozřejmě i na klubu. Lukáš na to má také, je to podle mého takový ideální hráč do třetí čtvrté lajny. Naprosto se obětuje pro úspěch kolektivu, padá do střel... Já takového hráče ještě nepotkal a myslím, že by byl velkým přínosem. Nevím ale, jaké kontakty jsou mezi ním a Motorem.

Má někdo v DDM šanci prosadit se ještě do velkého hokeje?
Málokdo. S tím asi nikdo nepočítá. (s úsměvem) My máme v týmu hodně kluků, kteří se neprobojovali do staršího dorostu Motoru a za rok to třeba zkusí znovu. To jsou ale spíše ojedinělé případy. Myslím, že každý, kdo hraje za DDM, je tak nějak smířený s tím, že hokej už bude hrát vždycky „jen“ pro radost. Podle mě na tom ale není nic špatného, spíš naopak. Je to jiná atmosféra než v Motoru.

Matěj Mayer

V DDM jsi nejstarší a hraješ poslední sezonu. Co bude dále?
Vůbec nevím. Popravdě jsem nad tímhle ještě moc nepřemýšlel. Před časem jsem si říkal, že skončím, protože není prakticky kde pokračovat. V Budějovicích je David Servis, kde ale mladí moc nehrají. Třeba půjdu hrát Rybníkářskou ligu, ale když jsem viděl úroveň tamních zápasů, tak pří úctě by mě tenhle hokej asi nebavil.

Pokud s hokejem skončíš, neláká tě dát se na trenéřinu?
Už jsem nad tím také přemýšlel, ale jsem v prváku na vysoké, takže priorita je teď škola.

Když jsi byl mladší, tak jsi hrál za Motor. Proč to nevyšlo, abys hrál teď za juniorku?
Ono to bylo složité. Tenkrát nás na začátku přípravy v mladším dorostu dostal pan Ťoupal. Nedal mi ani nejmenší šanci a přeřadil mě do B-dorostu. S tím jsem vůbec nepočítal a bral jsem to hodně těžce. V mladším dorostu B jsem byl kapitán a hrál postupně pod panem Trummerem a Formánkem. V průběhu sezóny byly ze strany trenéra Ťoupala nějaké náznaky, že bych si mohl zase zahrát za áčko, ale zůstalo jen u slov. Nakonec jsem si paradoxně zahrál rovnou extraligu staršího dorostu, kam si mě vytáhl pan Liška. Ten rok byl nakonec hodně povedený, vyhráli jsme skoro všechny zápasy a tedy i celou ligu mladšího dorostu.

Co bylo dál?
Další sezonu jsem si řekl, že to nemá cenu a celý rok jsem nehrál. Už mě tlaky kolem hokeje nebavily a byl jsem z toho znechucený. Po roce mi hokej začal chybět. Do Motoru přišel trénovat pan Janeček z Havířova, tak jsem mu zavolal, jestli bych mohl přijít na přípravu. On mi to umožnil, takže jsem s týmem staršího dorostu absolvoval letní přípravu, která se mi povedla. Na ledě ale bylo znát, že jsem rok nehrál. Trenér Janeček musel těsně před startem sezony někoho vyřadit. Pokyn tehdejšího vedení údajně byl, že budou hrát hráči ročníku 1995, takže i na mě přišla řada a byl jsem poslední, komu to trenér musel říct. Nabízel mi hostování v Písku, ale to jsem nechtěl. Byl jsem rád, že jsem sobě a tátovi dokázal, že bych pořád mohl hrát extraligu. Musím ještě říct, že i přesto považuji Martina Janečka za nejlepšího trenéra, kterého jsem zažil. Letní příprava pod jeho vedením byla vynikající.

Takže pak jsi odešel do DDM?
Přesně tak. Bylo to krátce před sezonou 2011/12 a můj bývalý spoluhráč Jan Jindra mi tehdy právě v tu dobu řekl o DDM. Ono to pak ale ještě mělo pokračování, protože Motor měl velkou marodku mezi obránci a trenér Janeček mě oslovil, zda bych nechtěl přijít zpět. Přemýšlel jsem, jestli to má cenu. Byla to taková poslední šance, tak jsem to ještě zkusil. Trénoval jsem tedy celý rok se starším dorostem a párkrát dokonce i s juniorkou, ale do žádného zápasu jsem se nedostal. Po sezoně jsem to už ani nezkoušel a šel rovnou do DDM.

Video: HC DDM České Budějovice - Austrálie U20 8:9 po nájezdech