Banes Motor České Budějovice
22.09.2014, Miroslav Mayer

Byla tady dobrá parta, vzpomíná Norbert Král

ČESKÉ BUDĚJOVICE — Po delší době se opět vracíme k historii. Motor se může pochlubit mnoha výraznými hráči, kteří strávili téměř celou svoji kariéru v Českých Budějovicích, zahráli si za reprezentaci ČSSR a mají ve své sbírce i medaile z mistrovství světa či kanadského poháru. Jedním z nich je i útočník, který léta oblékal dres s číslem 14, ve kterém sehrál celkem 419 zápasů a dokázal dát celkem 119 branek - Norbert Král.

Na Norberta Krále jsem chodil jako malý kluk. Patřil tehdy k hvězdám týmu a líbilo se mi, jak hraje. Rozhovor s ním jsem plánoval už dlouho a trochu jsem měl obavu, zda bude chtít mluvit o své kariéře a hokeji vůbec. Při domlouvání schůzky to vypadalo, že by byl raději, kdybych si to rozmyslel. „Koho to ještě dneska zajímá,“ říkal mi. Nakonec jsme se sešli a bylo z toho zajímavé povídání se zábavným člověkem, který tvořil historii Motoru. Snad to tedy bude ještě někoho zajímat.

Hokej dostal přednost před fotbalem

Je o vás známo, že jste hrál fotbal i hokej. Kdy jste začal organizovaně trénovat?
Do jedenácti let jsem bydlel v Lomnici nad Lužnicí a tam jsem hrál jako každý kluk v létě fotbal a v zimě hokej. Pak jsme se přestěhovali do Českých Budějovic a já jsem šel na nábor do Motoru a pak na Dynamo. To mi vydrželo až do dorostu a to už jsem fotbalu nechal, protože už se to nedalo stihnout.


Četl jsem, že jste dal přednost hokeji před fotbalem kvůli tomu, že se v Budějovicích hrála nejvyšší soutěž jen v hokeji.
Je to tak. Fotbal tu nebyl na takové úrovni jako hokej a tak jsem dal přednost hokeji. Byl jsem sice i v mládežnických výběrech fotbalové reprezentace, ale místo na soustředění fotbalu jsem tehdy odjel hrát Turnaj Rudého práva v hokeji. Tam jsem navíc byl vyhlášen nejlepším útočníkem a tak se definitivně rozhodlo.

Vy jste se zúčastnil i mládežnických mistrovství světa v hokeji. Kdo s vámi tehdy byl v týmu?
Třeba Josef Lukáč, Peter Šťastný nebo Karel Holý. To bylo v Grenoblu na mistrovství Evropy a byli jsme druzí, na MS dvacítek v Kanadě jsme byli čtvrtí a pak ještě na MS dvacítek ve Finsku a tam jsme byli myslím třetí. Už si to moc nepamatuji, ona se z toho tehdy nedělala taková věda.

Kdy jste si uvědomil, že se budete živit hokejem?
Já už jsem hrál ligu v sedmnácti. To jsem nastoupil na posledních šest zápasů v sezóně. Venca Mařík dostal trest a já hrál místo něj. Už jsem v mužstvu zůstal. První gól jsem dal hned v druhém zápase v Litvínově. Pak jsem hrál ještě celou další sezónu a šel jsem do Jihlavy na vojnu.

Nebývalo moc zvykem, aby hrávali nejvyšší soutěž tak mladí hráči. Jak vás přijala tehdejší kabina?
Tehdy tam byli třeba Venca Mařík, Jarda Pouzar, Míra Dvořák, Standa Bauer a další a to byli všechno výborní kluci a parťáci a tak jsem to měl lehké. Přechod z dorostu byl i díky tomu až překvapivě jednoduchý.

Na vojnu si nemůžu stěžovat

Pak jste se ocitl na vojně v tehdejší slavné Dukle Jihlava. První sezónu se vám dařilo, ale pak už jste zmizel do Liberce. Co se stalo?
Paradoxně jsem se zranil při zápase tady v Budějovicích, kde jsem si narazil rameno a asi měsíc jsem nehrál. První sezónu jsem tam odehrál celou, ale pak rukoval třeba Černík, Libor Havlíček a oni dali přednost nováčkům před druhoročákem a tak jsem šel do Liberce. Na vojnu v Jihlavě si nemůžu stěžovat ani po stránce přípravy a tréninku. Dalo to člověku velkou školu. Strávil jsem tam jednu letní přípravu a takhle tvrdou přípravu jako pod Neveselým už jsem nikdy nezažil. To mělo hlavu a patu a taky jsme byli hodně namakaní.


Vy jste tam působil ještě v době největších hvězd.
Ještě hráli Holíkové, Hrbatý, Suchý, Adamík, Horáček, Franta Výborný atd. Jarda Holík byl normální parťák, když jste se s ním na tréninku serval, tak nikdo neřekl ani slovo. Franta Joun se s ním rval ob trénink. Jirka Holík byl spíš sám pro sebe. Oni už byli lampasáci a měli svoje rodiny. Byl to krásný rok, nádhera.

Ve vaší éře jste byli všichni oficiální zaměstnanci továrny Motor a hráli jste hokej. Stalo se vám někdy, že jste museli za trest jít normálně pracovat do provozu?
To se stávalo. Já jsem třeba za trest byl dva týdny ve Sfinxu a týden jsem stavěl školku. Za Bartoně jsme chodili na brigády. Stavěli jsme tady památník a rozbili jsme okno za šest tisíc. Chodili jsme čistit trubky na zimák, když se dělala nová plocha. Jednou nás dali v Motoru na linku a když viděli, že kolem nás všechno lítá, tak nás raději poslali domů.

Titul jsme měli vyhrát my

Vrcholem vaší kariéry v Českých Budějovicích byla sezóna 1980/81, kdy se tu hrálo o titul a vy jste dosáhl svého bodového maxima 51 bodů.
Byla to krásná sezóna. Trénoval nás Karel Pražák a povedlo se mu dát lajny skvěle dohromady. Všem to prostě sedlo. Já jsem hrál s Frantou Čechem a s Honzou Tlačilem. Honza, to byl takový rafan, který všechno ubránil a ještě se dostal i do šancí. Ferda (František Čech) dal asi třicet branek a na většinu z nich jsem mu nahrával. Ten titul jsme měli vyhrát my. Vím stoprocentně, že Vítkovice koupily několik zápasů. My jsme si ten titul zasloužili!


Vidím, že pocit křivdy ve vás stále zůstává i po takové době.
Titul měl patřit nám. Měli jsme skvělé mužstvo. První lajna byla Caldr, Mec, Pouzar, druhá lajna my a třetí byl Mařík, Korbela, Klabouch. Obrana Dvořák, Míšek, Joun atd. Od začátku to šlapalo a poráželi jsme jednoho za druhým.

Za odměnu do reprezentace

Odměnou za skvělou sezónu pro vás byla i pozvánka do reprezentace. Jak jste prožíval reprezentační akce?
Byl jsem na Kanadském poháru a mistrovství světa. Měl jsem trochu smůlu na zranění. Na mistrovství světa do mě najel zezadu Američan, vyhodil mi rameno a skončil jsem. V září jsme měli pět týdnů soustředění v Teplicích a jeli jsme na Kanadský pohár. Tam jsme skončili třetí a já dal dva góly. Na dalším soustředění reprezentace jsem v zápase se Švédskem byl po nárazu dokonce půl hodiny v bezvědomí. Pak jsem z toho pomalu vypadl a už jsem neměl takovou motivaci.


Jaké to bylo hrát na Kanadském poháru v arénách NHL před tolika lidmi a proti hvězdám světového hokeje?
Nervozita a tréma. Na druhou stranu vás ta atmosféra vybudila. My jsme tam hráli docela dobře. To ještě hrálo jen šest mužstev, takže nejlepší týmy. Amerika nás ve skupině přejela, ale porazili jsme Finy a Švédy a remizovali jsme s Rusy a Kanadou a v semifinále jsme prohráli s Rusy 1:3 a skončili jsme třetí. Rusáci pak roznesli Kanadu a vyhráli to celé. Atmosféra tam byla výborná. Trochu šok byl, když jsem šel na led a proti mně hrál Gretzky, Lafleur a Perreault, což byl podle mě jeden z nejlepších hráčů. Dali jsme jim góla a mohli jsme i vyhrát.

Kanadský pohár byla vaše nejlepší reprezentační akce. Nebyl jste někým kontaktován, abyste třeba zůstal v Kanadě?
Tam ne. Když jsem tam byl s juniory na MS, tak za mnou přišli. Zašli za mnou na pokoj a chtěli, abych tam zůstal. Já na to nemám povahu. Měl jsem tady rodiče a děvče.

Všichni hráči, kteří hráli v reprezentaci v minulé éře, popisují, že největší motivaci měli proti SSSR. Cítil jste něco podobného i vy?
To víte, že jo. Když přijedete na led a tam vidíte, že jezdí Makarov, Larionov, Krutov, Fetisov a další, tak nervózní trochu jste. Čím déle se hrálo, tak to z vás spadlo. Vždy jsme je chtěli porazit.

V sestavě ČSSR (prostřední řada) Dvořák, Pouzar, (třetí řada) N. Král, Korbela, Kolda, Míšek, Lála, Caldr.

Porazili jsme Dynamo Moskva v plné síle

Který zápas se vám vybaví jako první, když si vzpomenete na svoji kariéru?
Nejšťastnější jsem byl na turnaji v Berlíně, kde jsme porazili Dynamo Moskva 2:1. Byli jsme bez reprezentantů a oni byli v plné síle. Hrál proti nám Myškin, Vasilijev, Perbuchin, Golikovové, Malcev, prostě samé hvězdy. Tenkrát tady poprvé chytal Láďa Gula. On chytal neskutečně. Góla mu dali, že ho vytlačili z brány a vystřelili od modré. Já dal jednoho góla a Caldr druhého. Karel Pražák byl tenkrát šťastný jako blecha. Vzpomínám, že jsme před zápasem ráno spali a v sedm hodin slyšíme pískání. Byli jsme naštvaní, kdo nás to budí a to Dynamo Moskva mělo rozcvičku.

Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že „slavný“ zápas se Spartou patří k nejhorším ve vaší kariéře?
To byl jasně nejhorší zápas. Dodnes si to neumím vysvětlit. Prostě se to stalo. Vedli jsme 4:0 a všechno v pohodě. Pak jsme ještě vedli 5:3 a prohráli 5:6 v prodloužení. Asi jsme to podcenili a už jsme se do toho nemohli dostat. Další ostuda byla, když jsme před začátkem sezóny 1980/81 prohráli 2:3 v Milevsku a lidi na nás řvali “Cirkus Motor“. To bylo v úterý a v pátek jsme dali jedenáct gólů Zlínu.

Na kterého spoluhráče nejraději vzpomínáte a kdo byl podle vás nejlepší hokejista vaší doby?
Nejlepší hráč asi Makarov. To byl útočník k nezastavení. Strašně nepříjemný, rychlý, rychlé ruce, změny směru. Já jsem měl nejraději Jardu Korbelu. Od žáků jsme byli kámoši, spali jsme spolu na pokoji a měl jsem ho rád. My jsme tady byli dobrá parta a dobří hokejisté.

Z konce kariéry jsem neměl žádný stres

Věděl jste, že se blíží konec kariéry, vyděláno do konce života jste neměl. Jak jste to řešil?
Neřešil jsem to. Já jsem skončil a byl převrat. Chtěl jsem ještě chvíli hrát a třeba v Německu vydělat nějakou marku, ale zranil jsem si ruku a bylo po všem. Asi rok jsem se dával dohromady po nemocnicích a pak jsme si otevřeli sázkovou kancelář. Tam jsem byl asi osm nebo devět let a teď asi čtrnáct let pracuji v bylinách. Žiju normálně, žádný stres jsem z toho neměl, prostě to přišlo.

Chvíli jste trénoval hokejovou mládež. Jaké to bylo?
Trénoval jsem asi tři roky s Milanem Stárkem a dokonce jsme vybojovali titul s pátou třídou. Tehdy jsme měli v týmu Tomáše Mertla. Hrával za nás i Jirka Hanzal a Martin Hanzal, ten byl samá ruka, samá noha. Většina kluků spíš šla studovat. Odešel jsem, protože se mi nelíbily vztahy, které tady tehdy panovaly. Předtím jsem trénoval fotbal a tak jsem se zase vrátil zpátky.

Chodíte dnes do Budvar arény, sledujete v televizi hokej?
Na olympiádu, nebo MS se dívám na náš nároďák. Na hokeji v Budějcích jsem byl někdy na play-off s Karlovými Vary. Nějak mě to netáhne. Mám raději fotbal a měl jsem ho vždycky raději. Teď už jen funkcionařím v Bavorovicích. Už ani nemám hokejku, jen brusle, protože chodím s vnučkou bruslit.

Co vám dal hokej do života?
Poznal jsem hodně zemí a dostal jsem se tam, kam by se normální smrtelník nedostal. Nějaká koruna z toho taky byla. Byl jsem všude v Evropě, v Kanadě, Americe a Japonsku. Byla tady dobrá parta, poznal jsem moře lidí. Všechno to bylo dobré.

Statistiky Norberta Krále

Sezóna  Klub                                  Z   G   A   B  TM +/-  U
1973-74 TJ Motor České Budějovice (TCH1)      6   1   2   3   0   . 10
1974-75 TJ Motor České Budějovice (TCH1)     42   2   2   4   4   .  7
1975-76 ASD Dukla Jihlava (TCH1)             15   6   0   6   0   .  3
1976-77 ASD Dukla Jihlava B (TCH3)            .   .   .   .   .   .  1
1977-78 TJ Motor České Budějovice (TCH1)     33   3   3   6   8   .  6
1978-79 TJ Motor České Budějovice (TCH1)     44  15   9  24  22   .  9
1979-80 TJ Motor České Budějovice (TCH1)     43  11  16  27  29   .  8
1980-81 TJ Motor České Budějovice (TCH1)     41  22  29  51  18   .  2
1981-82 TJ Motor České Budejovice (TCH1)     37  11  11  22  24   .  6
1982-83 TJ Motor České Budějovice (TCH1)     32  11  12  23  16   .  4
1983-84 TJ Motor České Budějovice (TCH1)     25   9   5  14  16   .  5
1984-85 TJ Motor České Budějovice (TCH1)     36   8  10  18  21   .  5
1985-86 TJ Motor České Budějovice (TCH1)     30   9  11  20  20   .  9
        TJ Motor České Budějovice (TCH1,u)   12   4   6  10   2   . 11
1986-87 TJ Motor České Budějovice (TCH1)     31  10  11  21  14   .  6
        TJ Motor České Budějovice (TCH1,p-o)  5   2   0   2   2   .  8
1987-88 TJ Motor České Budějovice (TCH1)      2   1   0   1   0  -1  1
        TJ Motor České Budějovice (TCH1,p-o)  -   -   -   -   -   -  5
Celkem  TCH1 (14 sezon)                     434 125 127 252 196
        ČB A (13 sezon)                     419 119 127 246 196

Reprezentace:
Sezóna  Turnaj                                Z   G   A   B  TM +/-  U
1975    Mistrovství světa U20 (CAN/USA)       .   .   .   .   .   .  4
        Mistrovství Evropy U19 (FRA)          .   .   .   .   .   .  2
1976    Mistrovství světa U20 (FIN)           .   .   .   .   .   .  3
1981    Mistrovství světa (SWE)               1   0   1   1   0   .  3
        Kanadský pohár (CAN)                  6   2   0   2   0   .  3
Celkem  Seniorská reprezentace               19   2

Z - zápasy
G - góly
A - asistence
B - kanadské body
TM - trestné minuty
+/- - účast na ledě při vstřelených/obdržených gólech
U - umístění týmu v soutěži
. - údaj neznámý
p-o - play-off
u - skupina o udržení/play-out
b - baráž
Ux - mládežnická kategorie do x let
První zápas v nejvyšší soutěži: 27. 4. 1974, České Budějovice - Plzeň 7:5
První gól v nejvyšší soutěži: 30. 4. 1974, Litvínov - České Budějovice 0:4 (8. minuta, na 2:0, brankář Kapoun, nahrávka Vopátek)
První zápas v reprezentaci: 24. 3. 1981, Teplice, Československo - Finsko 3:0
První gól v reprezentaci: 3. 9. 1981, Edmonton, Československo - Finsko 7:1

Úvodní foto "Foto archiv Jchokej.cz"

Sociální sítě

Branky a nahrávky: 5. Remeš (Vachun, Lev), 6. Pitel (Willmann), 29. Vachun (Mar. Kříž, Hoch), 31. Pitel (Willmann, Hoch), 39....