Kariéra Petra Šachla rozhodně stojí za připomenutí. Jindřichohradecký rodák naskočil do profesionálního hokeje poprvé v sezóně 1995/96 v dresu Českých Budějovic, když dostal v play-off šanci od trenéra Caldra. V roce 1996 byl draftován New Yorkem Islanders, v zámoří působil v juniorské lize a nižších soutěžích. Vyzkoušel si tříleté angažmá ve finské lize, zahrál si i ve Švédsku, Slovinsku, Slovensku a Itálii. V extralize nejvíce zazářil v dresu Bílých tygrů z Liberce, pochlubit se může i sedmi reprezentačními starty. Loni se po čtrnácti letech vrátil na jihočeský led, v týmu ČEZ Motor plnil útočník funkci asistenta kapitána, v základní části se umístil na druhém místě klubového kanadského bodování a byl (spolu s Chmelířem) nejlepším v +/- bodování. Cesty Motoru a Petra Šachla se ale po jedné sezóně rozešly. Útočník je nyní připraven ukončit svou bohatou kariéru, kočovat kvůli hokejovému živobytí už nehodlá.

---

Po minulé sezóně se po vás tak trochu slehla zem, znamená to snad konec hokejové kariéry Petra Šachla?
No, konec (přemýšlí). Je mi šestatřicet let a poslední dva roky už jsem se poohlížel i po jiných možnostech kariéry, snažil jsem se věnovat tréninku dětí. Jelikož i můj syn je do hokeje zapálený, tak bych chtěl být jindřichohradeckému Vajgaru jako trenér nápomocen. Takže ano, přemýšlel jsem nad tím, chci být nablízku své rodině a někam cestovat za hokejem se mi už vůbec nechce.

Stejně jste na tom byl už loni, ale nakonec jste se dočkal nabídky z Motoru, že?
Přesně tak, a byl jsem za ni moc rád, v blízkosti Budějovic totiž bydlím. Bohužel to nedopadlo tak, jak jsem si představoval, věřil jsem, že v Motoru ještě rok vydržím. Ale trvá můj plán, že když nepřijde nabídka z jak se říká dojezdové vzdálenosti mého bydliště, tak bych asi kariéru ukončil a věnoval se trénování dětí či manažerské činnosti.

Ani na výpomoc Vajgaru ve druhé lize už by vás nepřemluvili?
Abych pravdu řekl, tak jsem s tím samozřejmě počítal, že by to takhle mohlo někdy dopadnout, že bych mohl Vajgaru pomoct. Ale bohužel momentální situace kolem jindřichohradeckého je složitá a mému nastoupení moc nenahrává. Ale já pořád věřím, že se nakonec rozumně domluvíme a k rozumu věci to prostě nějak dopadne. Cítím se fit, stále se udržuju v kondici.

Bude vám profesionální hokej chybět, nebo se naopak těšíte z toho, že budete mít v jistém ohledu klid?
Samozřejmě, že mi bude chybět. Je to věc, kterou jsem se živil od svých sedmnácti let, kdy jsem poprvé nakoukl v Budějovicích do profesionálního hokeje. A vydrželo mi to skoro dvacet let. Je to velký skok a nevím, co od toho očekávat. Já to teď řeknu opravdu hloupě, ale ona je to pravda. My, profesionální hokejisti, se věnujeme hraní dlouhou dobu na úkor jiných činností, takže pokud se říká, že nic jiného neumíme, tak je to většinou pravda. Když se potom má člověk srovnat s realitou na konci kariéry, tak přechod bývá většinou hodně těžký. Já se na to i proto připravuju delší dobu a tak věřím, že v mém případě se ten plynulý přechod snad vydaří.

Když se za těmi dvaceti lety hokejové kariéry ohlédnete, na co jste nejvíce pyšný?
Že jsem dokázal hrát hokej na vysoké úrovni do celkem vysokého věku. V kariéře jsem zaznamenal nějaké úspěchy, reprezentační starty, draft, sezóny v Americe, zahraničí. Bylo toho hodně. Ale protože hokej mám moc rád, tak jsem hlavně vděčný, že jsem to vydržel po zdravotní stránce a zdraví drží i dál, což musím tedy rychle zaklepat.

Pokud jsem to správně pochopil, tak do budoucna se chcete věnovat hlavně tréninku dětí?
Všeobecně ano, minulý rok jsem si udělal profesionální trenérskou licenci a o hokej jako celek se hodně zajímám, sleduju moderní trendy trénování. V Jindřichově Hradci je parta nadšenců, kteří chtějí místní hokej pozvednout, nejsou spokojeni s tím, jak jindřichohradecká mládež v posledních letech fungovala a je tu velký potenciál, aby se pro děti v tomto městě něco udělalo. Musíme mít za cíl vychovávat hráče jako Michálky, Novotné či Kotalíky. Chceme se do toho vrhnout po hlavě, nadšení do toho mám a myslím, že jsem schopný dětem něco dát, ale nechci se nějak chválit (úsměv).

Možná tedy závěrečnou sezónu kariéry jste strávil doma na jihu, v dresu Motoru. Jak na ni budete vzpomínat?
Já jsem samozřejmě hrozně rád, že jsem za Motor mohl vůbec nastoupit. Potěšilo mě, že jsem byl u zrodu nového klubu a pevně věřím, že se podaří vybojovat vysněná extraliga. Chtěl jsem pomoci, že by se to podařilo třeba i se mnou. Bohužel se to nepovedlo, sezóna byla nepovedená, i když bych řekl, že postupem času jsme se zlepšovali. Tlak na výsledky byl takový, jaký byl, a proto moje pokračování v Motoru nakonec bohužel nedopadlo.

Jak jste byl spokojen s osobními výsledky?
Byl jsem spokojený. Požadavky na mou osobu, na mé zkušenosti a osobní přínos samozřejmě hlavně od trenérů byly a já se je snažil maximálně plnit. Otázka, zda se mi to dařilo, už je na ně. Bohužel týmové výsledky nepřicházely, takže to má takové dvě stránky. Ale já na to budu opravdu vzpomínat jen v dobrém a přeju klukům, aby extraligu co nejdříve vybojovali.

V play-out jste přestal být nasazován do zápasů. Máte to trenérům za zlé, nebo jste jejich rozhodnutí třeba i chápal?
Je to samozřejmě věc, která člověka mrzí a mrzet bude. Pokoušel jsem se v rámci možností naplno makat. Pak přišel nový trenér pan Rosol a přivedl si nové hráče, kterým věřil. Na hráče z úvodu sezóny, ať na mě či Zdeňka Ondřeje, se už nedostalo. Člověku to na pohodě nepřidá, ale jsem zkušený hráč, rozhodnutí jsem chápal a respektoval.

Rozchod s klubem proběhl v dobrém?
Rozhodně chci, aby to tak bylo. Jednalo se o rozhodnutí trenéra, který už mi nedůvěřoval, nehodil jsem se mu do koncepce. Hlavní trenér je zodpovědný za výsledky týmu, tak to prostě je. Já kdybych byl v jeho kůži, tak bych třeba nejednal jinak.

Pokud skutečně nebudete nikde pokračovat v roli aktivního hráče, uvidíme vás příští rok v hledišti Budvar arény jako diváka? Jak vlastně příští sezónu tipujete?
Když bude čas, tak se rozhodně rád zajedu podívat a kluky podpořit. Já věřím, že klub bude pracovat na postupu do extraligy, třeba to vyjde už tento rok. Pevně věřím, že si vše sedne po sportovní stránce, vím, že kluci pro to v Budějovicích udělají všechno, a já jim postup moc přeju. To nadšení kolem hokeje je v Budějovicích úplně výborné a město si nejvyšší soutěž zaslouží. Budu držet pěsti.

Slovo provozního ředitele ČEZ Motor Petra Sailera

"Chtěl bych Petru Šachlovi hlavně moc poděkovat. Už jen za to, jak se ke klubu postavil před sezónou, že počkal, ačkoliv dlouho nebylo jasné, jak vše dopadne. Ukázal, že je to pravý jihočeský patriot. Do budoucna mu za celý klub přeji hodně úspěchů a přidávám velký dík za služby, které v Motoru v minulém roce odvedl."

---