Začneme úplně od začátku. V kolika letech jste začínal s hokejem a kdo vás k němu přivedl?
Začínal jsem ve třech letech na stadionu v Českém Krumlově. K hokeji mě přivedl můj táta, který dříve chytal za Český Krumlov a České Budějovice.

Později jste se přesunul z Krumlova do Českých Budějovic. Jak to proběhlo?
Myslím, že to bylo v páté třídě. Tehdy trenér Jan Trummer kontaktoval mého tátu a zajímal se o mně. Další rok už jsem začal nastupovat za České Budějovice.

Co za své působení v Českých Budějovicích považujete za svůj největší hokejový úspěch?
Mým největším úspěchem je určitě vítězství na mistrovství republiky 7. tříd v roce 2008. Tehdy jsme byli ještě mladí a vedl nás pan Formánek. Byl to naprosto úžasný pocit, který bych si určitě chtěl někdy zase zopakovat.

„Největším úspěchem je pro mě zlato z MČR v 7. třídě“

Který trenér měl na vás největší vliv?
Největší vliv na mě měl trenér, který mě trénoval nejdéle a to byl v Krumlově pan Břečka.

Jak byste popsal svůj herní styl. Cítíte se spíš jako střelec nebo jako nahrávač?
Nikdy jsem nevynikal v bruslení, ale myslím, že mám šikovné ruce. A jestli jsem střelec nebo nahrávač, to nevím. Jsem rád za každý bod, a když k tomu vyhrajeme, tak je mi jedno, jestli jsem dal gól nebo na něj nahrál.

S kým si na ledě nejvíc vyhovíte?
Nejvíce jsem toho nahrál s Lubošem Robem a Vaškem Paškem. Myslím, že s oběma už jsme na sebe zvyklí a dobře si na ledě rozumíme.

Kdo je ze spoluhráčů vaším nejlepším kamarádem?
Jsou to právě Václav Pašek a Luboš Rob, se kterými trávím hodně času mimo led. Z juniorů bych jmenoval Karla Váchu a Milana Břečku.

Máte nějaký hokejový vzor nebo oblíbený klub?
Vždycky jsem obdivoval Patrika Eliáše, hlavně jeho myšlení a herní přehled. Další hráč, který se mi moc líbí je Aleš Hemský. Ten má neskutečně šikovné ruce a s pukem toho umí jako nikdo jiný.

„Chtěl bych hrát za Motor stabilně a nejlépe v extralize“

Jaké jsou vaše hokejové cíle?
Hlavním mým cílem je, se hokejem živit. Rád bych hrál stabilně 1. ligu za Motor, ale ještě radši bych samozřejmě hrál za Motor v extralize. Líbilo by se mi také zahrát si v zahraničí.

Co rád děláte ve volném čase?
Volného času moc nemám, ale pokud se přeci jen najde chvilka, rád si pustím dobrý film. Snažím se také hodně spát. Na přítelkyni nemám čas.

Máte nějakou přítelkyni?
Na holky příliš času nezbývá, ale občas se přeci jen nějaký najde. (smích)

Co si dáte rád k jídlu a pití?
Miluju sladké a jím ho hrozně moc, i když to na mně není vidět. K pití si nejraději dám Coca-Colu.

Studujete na nějaké škole?
Studuju obor dopravní a servisní služby na zemědělské škole v Českých Budějovicích. Tenhle rok je pro mě velmi důležitý, protože budu maturovat. Snažím se do školy chodit co nejvíce a budu šťastný, když odmaturuji.

Radek Prokeš nosí dlouhá léta na zádech číslo 10 a nejraději nastupuje ve středu útoku.

---

Pojďme vzpomenout na loňskou sezonu, kdy jste byl s šedesáti body třetím nejproduktivnějším hráčem extraligy staršího dorostu a o sedmnáct bodů jste vyhrál bodování svého týmu. Fanoušci vás v anketě na Facebooku zvolili nejlepším mládežnickým hráčem loňské sezony. Co pro vás toto ocenění znamená?
Určitě jsem z toho měl radost, ale celkem mě to překvapilo. Akorát mě mrzí, že s tak silným týmem, který jsme loni měli, jsme vypadli s Třincem. Myslím, že jsme domácí zápas měli vyhrát a pak bychom dotáhli sérii do vítězného konce. (Starší dorost vypadl ve čtvrtfinále s Třincem po prohře 2:0 na zápasy, pozn. red.)

Zahrál jste si dokonce pár zápasů za reprezentační mužstvo. Jaká to pro vás byla zkušenost?
Být nominován do reprezentace je vždycky krásný pocit. Mně to určitě zlepšilo sebevědomí a myslím, že mi to pomohlo také se zviditelnit.

„Rád bych se příští rok podíval na mistrovství světa juniorů“

Objevil jste se v poslední nominaci reprezentační U19. Jak vidíte svojí další budoucnost v reprezentaci?
Budu se snažit se v reprezentaci udržet a příští rok bych se rád podíval na juniorské mistrovství světa. Je to takový můj nesmělý cíl. Bylo by to krásné, ale vím, že ten samý cíl má dalších 50 hráčů a konkurence je velká.

Za juniory jste si premiérový start vychutnal už loni. Letos jste ale v mužstvu jako typický „prvoročák“, kterým většinou déle trvá, než si zvyknou na přechod z dorostu. Vy ale vedete bodování juniorů s více než jedním bodem na zápas. Jak si to vysvětlujete?
Velký vliv na to má to, že dostávám hodně příležitostí od trenérů. Ať už na začátku sezony pan Totter, tak teď pan Formánek, mi poskytují hodně času na ledě. Navíc mám v lajně dobré spoluhráče a to vždycky hodně pomůže.

Juniorům se ale v letošní sezony příliš nedaří a přišla dokonce změna trenéra. Jaká je podle vás příčina toho, že má tým špatné výsledky?
Nejdříve se nám nepodařil začátek soutěže a potom, když jsme se začali zvedat, přišla další krize. Podle mě jsme nehráli moc týmově, netahali jsme všichni za jeden provaz.

Myslíte si, že se juniorka ještě zvedne? Jaké jsou vaše cíle pro tuto sezonu?
Všichni teď mluví o záchraně, ale to já si nechci vůbec připouštět. Pro mě je hlavní cíl play-off a věřím, že to tam dotáhneme. V play-off se začíná od nuly a stát se může všechno.

Vaše osobní výkony letos určitě hodně přispěly k tomu, že chodíte hrát i za první mužstvo. Kdy vás poprvé povolali do prvního týmu?
Poprvé mě povolali do „A“ týmu den před zápasem v Ústí nad Labem. Musím přiznat, že jsem byl hodně nervózní, když jsem šel na ranní trénink. Moc kluků jsem tam neznal a měl jsem trošku obavy, jak mě přijmou. Tréma ze mě ale spadla, jakmile jsem poprvé vkročil do kabiny. Zjistil jsem, že jsou to všichni normální lidi a chovali se ke mně skvěle. Také díky tomu jsem si svůj první zápas užil.

První asistenci v dospělém hokeji si „Proky“ připsal ve svém čtvrtém zápase v kariéře.

---

V domácím zápase s Kadaní jste si dokonce připsal svou první asistenci v dospělém hokeji. Jak jste se cítil?
Byl to opravdu krásný pocit. V hale bylo kolem 3500 lidí a atmosféra byla vynikající. Celkově jsem z toho měl obrovskou radost, protože jsem vždycky chtěl hrát profesionální hokej a to se mi tedy splnilo. Teď bych se rád do mužstva probojoval nastálo.

Prvnímu mužstvu se v současné době nedaří, dochází ke změnám v kádru a šanci spíše budou dostávat zkušenější hráči. Myslíte, že si ještě letos zahrajete za „A“ tým?
Budu se snažit pro to udělat úplně všechno. Teď chci hlavně podávat co nejlepší výkony v juniorce a pokud se mi to bude dařit, tak už pak nebude záležet na mně, jestli se do prvního týmu ještě podívám. Já ale věřím tomu, že šanci ještě letos dostanu.

Foto: Ronald Hansel, Petr Kraus