ČEZ MOTOR ČESKÉ BUDĚJOVICE
1.6.2012, Miroslav Mayer

Na buly se klade velký důraz, říká Sedlák po sezóně v QMJHL

Č. B u d ě j o v i c e - Českobudějovická hokejová líheň stále vychovává hokejisty, kteří se dokáží prosadit na draftu a v juniorských soutěžích za mořem dokazují svojí kvalitu. Zatím posledním takovým hráčem je Lukáš Sedlák. Loňskou sezónu strávil v QMJHL v týmu Chicoutimi Saguenéens a dařilo se mu velice dobře. V padesáti zápasech získal 45 bodů (17+28), navíc skončil druhý v celé soutěži ve statistikách vyhraných vhazování. V této činnosti se mu dařilo i na šampionátu dvacetiletých.

Chicoutimi je město, které se nachází ve francouzské části Kanady. Letos se týmu dařilo. Ze čtvrtého místo postoupil do play-off a tam vypadl až v semifinále s pozdějším vítězem Saint John Sea Dogs.

Francouzština

Ze začátku to bylo pro mě hodně složité. V této oblasti se mluví jenom francouzsky. I trenér v týmu mluví jenom francouzsky, ale herní plány psal naštěstí anglicky. Francouzština byla hlavní i v šatně a já ze začátku nerozuměl žádným vtipům. Postupem času jsem se zlepšoval a občas jsem už i rozuměl. V rodině, kde jsem bydlel, mluvila paní francouzsky a pán anglicky, takže jsme se nějak dorozuměli. Do kina jsem si zatím netroufl, tak dobře ještě neumím.

Prostředí ve francouzské části Kanady

Je tam skvělé prostředí a všichni lidé jsou hrozně milí. Nikde jsem nenarazil na žádný konflikt. I kluci v kabině se k sobě chovali dobře a pomáhali si ve všem. V tomto ohledu to bylo pro mě jedno z největších překvapení.

Trénink

Nejvíc mě překvapilo, že jsme měli tréninky třeba dvě a půl hodiny na ledě. Každý makal od začátku až do konce naplno. To jsem tady neviděl. Tady jsme měli hodinu a čtvrt trénink, z toho jsme hodinu dělali nějaké věci a ještě jsme čtvrt hodiny bruslili. V Kanadě po takovém tréninku se už nebruslilo, protože trenér věděl, že jsme makali naplno a už nebylo více potřeba bruslit. V kempu se trénovalo dvakrát denně na ledě a jednou na suchu. Postupně se to snižovalo, až jsme byli jednou na suchu a jednou na ledě. V herním týdnu jsme hráli v pátek a v sobotu a neděle byla volná. Pondělí, úterý a středa byl trénink na ledě i na suchu, ve čtvrtek byl jen led a protažení a pak se hrálo.

Trénink na suchu

V týmu máme kondičního trenéra. Ten přišel do kabiny a vysvětlil nám, co budeme dělat na stanovištích. Jedna skupina byla třeba v posilovně, jedna běhala schody a jedna dělala odrazový trénink. Bylo to hodně intenzivní, ale každý to odmakal naplno. Až ke konci sezóny byly nějaké úlevy a spíše jsme se rozcvičovali a protahovali. Ta suchá byla hodně podobná tomu, co se trénuje v Čechách. Ale největší rozdíl byl v tom, že i v průběhu sezóny jsme stále pracovali na kondičních věcech. Myslím si, že je to na hráčích znát. Ti pak vydrží hrát od začátku do konce naplno. To mi dělalo problém, protože jsem byl ze všech nejunavenější a musel jsem si ze začátku zkracovat střídání, ale pak jsem si zvykl. Nikde jsem tam nezažil TRX ani flo-win. Chodili jsme jen do normální posilovny a ani spining jsme nedělali.

Trénink na ledě

První hodinu a čtvrt probíhal trénink podobně jako v Čechách. Pak jsme šli do kabin, byla úprava ledu a rozdělili jsme se na útočníky a obránce. Každá skupina si dělala svoje věci a pak jsme třeba společně dělali jeden na jednoho a tak dále. Na ledě byl vždy hlavní trenér a asistent trenéra. Před koncem sezóny už byly tréninky kratší a na konci se více bruslilo, abychom před play-off byli v kondici.

Letní příprava v Kanadě

Hráči v Kanadě se připravují jinak než tady. Hráči z jednoho města se spolu domluví a chodí do specializovaných center pro hokejisty, kde pro ně dělají letní přípravu a tu si samozřejmě platí.

Video

Po každém zápase jsme měli video ze zápasu. Trenéři nám pouštěli sestřihané akce, které byly seřazené do několika sekcí napadání, přesilovka, oslabení, založení útoku a tak dále. Před každým zápasem jsme sledovali video z minulého zápasu se stejným soupeřem. Ukazovali nám, jak jsme vstřelili góly, kudy se dá procházet kolem jejich obrany a jak hrají oslabení a přesilovky.

Buly

Na buly se mi dařilo. Skončil jsem nakonec druhý z celé ligy a v play-off myslím také druhý. Na buly se klade velký důraz. Hned po mém příchodu se mě trenér ptal, jestli jsem dobrý na buly, že takového hráče potřebují. Tam je to hodně důležité a oni na to hodně koukají. Ke konci zápasu jsem chodil třeba speciálně na buly a hned jsem šel střídat. Tady se na to moc nekouká a ani žádné statistiky se tu nevedou.

Základní část soutěže

Z mého pohledu se mi základní část povedla. Všichni trenéři, manažer i lidé z Columbusu byli se mnou spokojeni. Jsem rád, že se mi to povedlo. Myslím si, že bodů jsem mohl získat i více. Ale ke konci jsem se zranil a trochu jsem ztratil. Mám ještě rezervy v proměňování šancí.

Play-off

Po základní části jsme skončili čtvrtí a došli jsme až do semifinále. Myslím si, že jsme měli na to, abychom postoupili až do finále. Byl to pro nás velký úspěch. Rozdíl mezi základní částí a play-off je obrovský. Já jsem vlastně zažil své první play-off, protože u nás se hraje v juniorech jen na dva vítězné zápasy. Fanoušci se na to těší a připravují různé akce na podporu týmu. Hráči hodí základní část za hlavu a soustředí se jen na play-off. Všichni tomu přikládají daleko větší význam a je to na ledě vidět. Daleko více se bojuje, každý si spíše nahodí puk, než by ztratil na modré čáře atd.

Rituály

Před play-off trenér určil zahajovací pětku a my jsme si všichni sedli do kroužku v šatně a kapitán přednesl něco jako modlitbu ve francouzštině (pořádně jsem jí nerozuměl). Nakonec nás každého vyvolal podle přezdívky a ten řekl, že souhlasí, že jdeme na led vyhrát. To se mi moc líbilo.

Co mě nejvíc naučilo

Trenér mi nejvíce pomáhal se zlepšit tím systémem, co jsme museli hrát. Když jsem neplnil systém hry, tak jsem hrál špatně. Protože celý tým hrál systém a já jsem z něj vybočoval. Nedostal jsem se k puku ani do šance, celý útok neměl šanci dát gól. Tím mi pomáhal a zároveň mě nutili hrát lépe. V první sérii vplay-off byl náš útok výborný, ale ve druhé sérii jsme nedávali tolik gólů, protože jeden z nás nepnil co měl. Pomohlo mi i to, že jsme měli hodně tréninků rozdělených na útočníky a obránce a já jsme měl čas vylepšit střelu i individuální schopnosti útočníka, které potřebuji.

Statistiky

Na každý zápas jsme měli body, které musíme splnit. Například 55% vyhraných vhazování, více hitů než soupeř, více střel než soupeř, jeden gól z přesilovek atd. Bylo to šest bodů na každý zápas. Vždy po šesti zápasech se to vyhodnocovalo na mítingu. Když se nám podařilo získat více než půlku bodů, tak jsme získali jeden hattrick. Když jsme získali tři takové hattricky, tak jsme získali team hattrick a za to jsme dostali nějaké oblečení. Zároveň se dělalo i vyhodnocení jednotlivců. Trenér řekl, kdo získal nejvíce bodů, nejvíce hitů. Ti, co měli špatné statistiky, šli na individuální pohovor. Mně se to také jednou stalo. Trenér mi řekl, na co se mám zaměřit ve svojí hře a připomněl mi, proč jsem byl draftovaný a proč si ostatní lidé myslí, že jsem kvalitní hráč a že to mám plnit. Držel jsem se toho celou sezónu a pomáhalo mi to soustředit se na svůj výkon.

Motivace

Každý týden se vyhodnocoval nejlepší hráč týmu. Ten získal modrou košili, protože máme klubovou barvu modrou. Na tu košili měl právo vyšít si svoje číslo dresu. To bylo pro každého největší ohodnocení co mohlo být.

Co jsem získal

Za ten rok jsem se naučil hrozně věcí. Po hokejové stránce, ale i po životní. Přehodnotil jsem některé věci a musel jsem se osamostatnit. Myslím si, že jsem daleko lepší a zodpovědnější hráč.

Sociální sítě

Nová posila Motoru se zapojí do přípravy o něco později. Ale na nový tým je Roman Přikryl hodně...

Naše intro pro play-off to dotáhlo až do finále o nejlepší hokejové video roku! Podpořte nás v anketě fanoušků...

Jeden z nejlepších bulařů v lize míří do Motoru z týmu našich posledních přemožitelů. Vítej u nás, Romane!...

Roman Vráblík podepsal novou smlouvu, ale příští rok bude hrát extraligu. Po 7 letech věrných služeb mu to rozhodně...