02.11.2011, Petr Lundák

Rudolf Červený: Na vítězné vlně se chceme vézt ještě dlouho

Č e s k é   B u d ě j o v i c e - Tři a tři. To je prozatímní letošní bilance mladého útočníka v barvách HC MOUNTFIELD. Řeč je o dvaadvacetiletém Rudolfu Červeném, který se postaral o tři branky sám a na tři nahrál spoluhráčům. Na jeho kontě tedy svítí celkem jedenáct gólů v nejvyšší soutěži mezi muži. K prvnímu utkání mezi dospělými naskočil Červený na ledě v Plzni v sezoně 2006/2007.

Rudolfe, v posledních dnech se nejen vám dívá na extraligovou tabulku hodně příjemně, že?
To je jasné. Je to paráda, když vyhráváme a v kabině je dobrá nálada. Je jasné, že budeme chtít vítěznou vlnu udržet, co nejdéle.

Jste jeden z těch hokejistů, kteří si po zápase doma pustí internet a koukají na ostatní výsledky nebo vás statistiky nechávají chladným?
Občas se podívám, kdo a jak hrál. Ale zase ne tak často. Když vlastně přijdeme ráno do šatny, tak v televizi často běží pořad Buly hokej živě a na to se rád kouknu, ale že bych výsledky sledoval každý den, to ne. Hlavně se soustředím na můj výkon na ledě a na náš mančaft, maximálně se podívám na našeho dalšího soupeře.

Když jste zmínil váš výkon na ledě, jste stabilně nasazovaný hráč a dal jste tři branky. Jak jste osobně sám se sebou spokojený?
Už jsem říkal, jak se vyhrává, tak s výhrami přijdou góly a pár nahrávek. Myslím si, že to zatím není špatné. Doufám však, že ještě nějaké branky přidám.

A jak se vám hraje konkrétně v daných formacích, nastupoval jste už ve dvou, pokud se nepletu, že?
Občas mě trenér přidá na přesilovku, ale jen výjimečně. Spíše hraji jen třetí lajnu s Kytkou a Mártym (přezdívky Lukáše Květoně a Rostislava Martynka). Ze začátku nám do branky i napadaly nějaké góly, hraje se nám spolu dobře, ale pořád je na čem pracovat a co zlepšovat.

A Rudolfe, vy si osobně sledujete své statistiky? Nedávno právě v pořadu Buly hokej živě řešili špatně připsané asistence u gólů a vaše jméno tam také padlo. Obrali vás o jedu asistenci, víte o tom?
Je to pravda, že v jednom ze zápasů na začátku sezony mi druhou asistenci nenapsali. Jenže s tím už nic neudělám (zasměje se). Nejlepší by opravdu bylo, kdyby si někdo po každém zápasu sedl k videu, a během pěti minut mají všechny góly a nahrávky vyřešené a opravené. Ve světě to všude podobně funguje.

Co byla tvá úplně první myšlenka, když jste se dozvěděl, že přijde do týmu osobnost Aleš Kotalík?
Řekl jsem si, že to bude super. Pomůže nám, pomůže týmu celkově, a že bude dávat důležité góly. Já ho vnímám jako perfektního kluka a hráče, který odehrál spoustu zápasů v NHL. Už to je vidět na tréninku, například jeho střely, to je neskutečné. Občas mi i něco poradí, co bych mohl zlepšit. Ale já sám si k němu pro radu nejezdím (s úsměvem).

NHL, národní celek a shánění lístků

Jaký vy máte vůbec další sen, co se týká vašeho hokejového působení? Je to národní tým nebo slavná NHL?
Je jasné, že NHL i nároďák je snad snem každého hokejisty. Ale musím to brát postupně! Nyní hraji celkem dost, občas dávám i góly, tak doufám, že podobné další mety časem přijdou. Že bych už teď myslel na NHL, tak to určitě není. Prostě se snažím na sobě pracovat a postupně se zlepšovat a snad si někdy zahraji v zahraničí nebo v NHL.

A jaký máte oblíbený tým v kanadskoamerické soutěži?
Docela jsem sledoval Pittsburgh, ale dnes už nemám vyloženě oblíbený celek. Raději koukám na naše kluky. Třeba na Martina Hanzalů, kterého dobře znám. Proto se rád podívám, jak se mu daří. Nebo na Tomáše Vincoura, který hraje teď v Dallasu, tak koukám na Dallas (s úsměvem).

Chodí se na vás dívat do ochozů Budvar arény vaši kamarádi, rodina či přítelkyně? A chodí pravidelně?
Chodí rodina, také babička s dědou, a to pomalu na každý zápas. Brácha i bratranci zajdou, takže mám pořád nouzi o lístky. Proto obíhám ostatní kluky a prosím je o vstupenky, ale i tak jich dost dokupuji (hodně se zasměje).

A rozebíráte doma hokej? Jak to tak bývá, nejčastěji u tatínků?
Jasně, táta mi vždycky něco vytkne a rozebírá hokej se mnou. Ale snažím se z jeho výkladu něco vzít, protože pohled z tribuny je úplně jiný než na ledě. V ochozech vypadá hra daleko jednodušeji. Když se mi nedaří, tak to ale poznám už sám.

Vzpomínáte si vůbec na své první hokejové krůčky? Bylo to někde klasicky na rybníce v zimě nebo už tady na zimním stadionu?
Možná to začalo až tady, přesně v této hale. Bylo mi tuším pět nebo šest let a přivedli mě sem rodiče. A to kvůli tomu, že jejich kamarádi také dávali své děti na hokej. A nakonec jsem díky hokeji poznal super kamarády, se kterými jsme chodili na základku do Grünwaldovky a dodnes se vídáme. Rodičům tedy musím poděkovat, že je to tehdy napadlo.

Stranou nezůstává FC Barcelona i VK Jihostroj

A teď mi Rudolfe, upřímně řekněte, bavilo vás hrát hokej celou tu dobu? Neměl jste někdy takové tendence zahodit brusle do kouta a říct, dost!?
Je jasné, že přijdou chvíle, kdy se vám nedaří, týmu to nejde a přijde deka. Do toho ještě zranění, které mě také na dlouho odstavilo od sportu. Pak se vám všechny věci sečtou a nechtělo se mi už hrát. Ale já bych asi nikdy s hokejem neskončil, protože špatné chvíle jdou překonat. Pak vás zase nakopne, když se daří a máte výsledky.

Zajímáte se i o jiné sportovní odvětví, co se odehrává v Českých Budějovicích? Ať už jde o volejbal, fotbal a další.
Pravda, letos jsem se na Jihostroji ještě podívat nebyl. Ale loni jsem párkrát byl. Jinak Jihostroj v televizi a v novinách sleduji pravidelně, fotbal více méně také. Chodíval jsem se dívat na Milana Nitrianského, ale po jeho přestupu do Slavie zase spíš sleduji jeho, jak se mu daří.

Když máte volno od zápasů či tréninků, pustíte si doma hokejový zápas v televizi nebo raději chcete na led, hokejku a brusle zapomenout. Jak vy odpočíváte?
Většinou se doma na hokej nedívám. Ale například fotbalový zápas Plzně proti Barceloně, to jsem nemohl vynechat a koukal jsem se. Jinak se rád projdu, čtu knížky anebo si zajdeme s přítelkyní na kafčo, do kina. Prostě normálka, nic zvláštního (směje se).