Banes Motor České Budějovice
06.10.2011, Roman Šperňák

Šimánek: Když přišla nabídka z Budějovic, nebyl důvod jít pryč

Č. B u d ě j o v i c e - Říká se o něm, že je symbolem klubové věrnosti. Hráč, který často nestřídá kluby se dnes jen tak nevidí. Jiří Šimánek je důkazem toho, že to stále jde. Ve středu v Liberci dal už svůj třetí gól v probíhající sezoně, která je jeho třináctou v dresu budějovického hokejového klubu. Jeho branka byla navíc malým dárkem k jeho dnešním třiatřicátým narozeninám. „Jsou to narozeniny, jako každý rok. Možná až mi bude padesát a budu vědět, že mám za sebou víc jak polovinu života, začnu nad tím nějak přemýšlet,“ říká zkušený útočník

Takže Kristova léta neberete nějak vážně?
Ne, to určitě ne. Třicet dva, třicet tři nebo třicet čtyři. Tohle vážně neřeším.

V kabině jste teď díky tomu ale čtvrtý nejstarší. Jak se mění vaše postavení v ní?
Dřív tady bylo starších lidí víc. Okolo třicítky tak deset lidí a já jsem byl takový střed, třináctý, čtrnáctý podle věku. Jak už jsou léta vyšší, je i moje pozice jiná než před nějakými pěti lety.

V čem?
Účast na ledě, v zápase a odpovědnost za výsledek. To všechno je větší, než u mladších hráčů.

Pamatuje si ještě, jaké to bylo, když jste přišel jako junior do áčka?
Bylo nás tam tehdy pár mladých vyjukaných kluků. Všem jsme řekli dobrý den a všichni nám řekli: Tykej mi vole. Takhle asi začínal každý před deseti, patnácti lety.

A dneska, když přijde do kabiny mladý kluk, je to stejné?
Doba je dneska trochu jiná a záleží vždycky na každém hráči. Někdo je už od samého začátku sebevědomý, někdo je takový, jako jsme byli před těmi patnácti lety my.

V poslední době se mi zdá, že mladých hráčů především v A-týmu zase tolik není. Za vašich dob tomu bylo jinak?
Především je to o tom, že dneska můžou všichni ven. Je to pro ně perspektivnější, než tady hrát naší juniorku. Všichni se vidí v NHL, chtějí tam hrát juniorské ligy a to za nás nebylo. Mají víc možností. Když jsme šli tenkrát do ligy my, byl to takový zlom, takové období, kdy nás tam šlo hodně. Aleš Kotalík, Zdeněk Kutlák, Venca Nedorost, Pepa Jindra. To jen z té naší generace. Pak už ti mladí taky chodili v menší míře a tolik najednou se jich do ligy nedostalo.

Každému hokejistovi utkví v paměti první zápas. Jste výjimka?
V tomhle ne. První zápas si vybavím. Vím, že jsme prohráli 2:3 a já v něm jel ze strany sám na Břízu a jak jsem byl z toho všeho vyjukaný, tak jsem střílel golfáka. A taky si pamatuju, že jsem tenkrát odehrál celý zápas.

Dneska už byste tu situaci řešil jinak?
Asi už bych jel až do brány a zkusil něco jiného.

Na další šanci v A-týmu jste si ale musel počkat hodně dlouho, ne?
Další sezonu jsem si v posledním přípravném utkání v Jihlavě udělal rameno a tři měsíce jsem marodil. Pak jsem naskočil asi na tři půlky zápasů a zbytek sezony už jsem dohrál v Písku a naskočil až další rok.

PROFIL
JIŘÍHO ŠIMÁNKA

Začátky- K lednímu hokeji ho v pěti letech přivedl otec. Jinak je ryzím odchovancem budějovického klubu.

Kariéra - Ve své kariéře se blíží k šesti stovkám extraligových zápasů z nichž jen 27 odehrál v jiném, než budějovickém dresu. Křídelní útočník, který dokázal v dobách nouze zaskočit i na centru nastřílel před zápasem s Vítkovicemi 133 gólů a na dalších 94 nahrál.

Patriot - Je úzce spjat s budějovickým klubem. Vedle něj vyzkoušel v dospělém věku jen další čtyři Liberec a Vsetín v extralize a Písek s Jindřichovým Hradcem v první lize. Nikdy přitom nezačínal letní přípravu jinde, než v Českých Budějovicích.

Rodina – Důležitá je pro Jiřího Šimánka rodina. Je ženatý a má dvě děti.

Jak jste to prožíval? Spousta hráčů právě to, že nehrají extraligu, když už do ní nakoukli, nezvládá.
Bylo hlavní, že jsem hrál, že jsem jezdil do Písku. Ta šance byla lepší, než naskakovat v juniorech jako dorazový ročník. Pár zápasů jsme ještě s Láďou Mizerů hráli za juniory, ale hlavně jsme hráli za Písek, takže těch zápasů bylo hodně.

Jste symbolem klubové věrnosti. Na jihu Čech jste třináct sezon a nikdy jste nezačínal letní přípravu jinde než v Českých Budějovicích. Myslíte si, že jste tím výjimečný?
Výjimečný? Těch lidí v současné době, moc není, co by hráli v jednom klubu celý život. Já vždycky preferoval zůstat v Budějovicích. Když přišla nabídka, radši jsem tu zůstal, než abych někam šel. Jsem tady rád, jsem Budějičák a Budějovice jsou pro mě na prvním místě.

Jak se změnily letní přípravy po třinácti letech?
Když jsme začínali za trenéra Lišky na kole, jeli jsme jednou za týden nějakou etapu, kterou bychom dneska vůbec nejeli, protože by to nemělo žádný smysl. Když jsme byli na soustředění na Lipně, etapy, co jsme jeli jako vrcholové, jsme pak za Pepy Jandače jeli dvě najednou. Určitě se letní příprava nějakým směrem vyvíjí, je to čím dál větší dřina, ale na druhou stranu jsou různé nové metody a je to o dost pestřejší, než to bylo dřív.

Říkal jste, že jste vždycky rád přijal nabídku Budějovic. Nelákalo vás přeci jenom někdy vyměnit tu známou Stromovku za Stromovku v Praze nebo podobně?
Za ty dva, tři měsíce, co jsem byl v Liberci, jsem poznal, že to jde hrát i jinde než v Budějovicích, ale doma je doma. Jsem takový ten typ, co má rád rodinnou pohodu. Je to jiný, než se trmácet přes celou republiku. Být odpoledne s dětma na zahradě je zase něco jiného než sedět někde v bytě.

Tenkrát v Liberci jste ale v jednom rozhovoru prohlásil, že je tam víc Budějičáků než v klubu tady. Pamatujete si na to?
Jo, jo. Pamatuju si to. Byla tam minimálně půlka kabiny lidí, se kterými jsem hrál nebo se znal osobně. V tomhle to zase bylo o něco lepší, když už jsem někam odcházel. Tady v Budějovicích tenkrát moc odchovanců nebylo. Byla to ta nepovedená sezona, kdy jsme hráli play-out. Takže tři měsíce v Liberci byly dobrý.

Takže se dá říct, že jste nikdy nehrál nikde, kde byste to neznal.
(směje se) Asi jo. Je to tak.

Trejd do Vsetína tenkrát zhatily neštovice

V souvislosti s vámi se tenkrát mluvilo ještě o jednom odchodu v prosinci 2003 do Vsetína. Jak si vybavujete tu dobu?
Myslím si, že to byla ta sezona, kdy jsme sestupovali. Tenkrát jsme měli jít na výměnu s Váčkem (poznámka: Tomáš Vak). Ale nakonec z toho sešlo, protože Váček dostal neštovice. Trejd neproběhl. Ale za Vsetín jsem si pak zahrál další rok, když jsme tam jezdili na konci sezony hrát, aby nám zase pustili Kamila Brabence a Petra Gřegořka.

Nebyla to tenkrát doba, kdy by bylo možná dobré změnit prostředí? Bodově a střelecky se vám tolik nedařilo a ve statistikách jste šel dolů.
Bylo to ještě takové období, kdy nebyla rodina, děti a změna je jednodušší, než s dvěma dětma, kdy musíte zařizovat spoustu věcí okolo. Když jsme sestoupili, myšlenky a nabídky jít někam jinam byly. Ale zase se vracím tomu, co jsem říkal na začátku. Přišla nabídka z Budějovic a zůstal jsem tady.

Jak vůbec vzpomínáte na první ligu?
První liga byla dobrá v tom, že jak byla pauza v NHL, soupisky v extralize byly nadupané a kluci, co hráli čtvrté i třetí útoky, chodili do ní. Úroveň nebyla špatná. Když jsme to doplnili klukama z NHL, bylo jasný, že základní část bude dobrá. Pak to play-off bylo už o něčem jiném. Byla to dobrá sezona na to, dostat se do nějaké pohody a zase nahoru.

Když si vezmete zpětně třináct let v A-týmu budějovického klubu, je něco, co byste udělal jinak?
Myslím si, že nějaké rozhodování vždycky probíhalo, jestli zůstat nebo odejít. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem šel do Liberce. Kutli (poznámka: Zdeněk Kutlák) tenkrát hned psal Harantovi, který tu předtím hrál, aby mi koupil pohled, ukázal hned Černou věž a budu v pohodě. Takže je to tak

NEJLEPŠÍ SEZONY
JIŘÍHO ŠIMÁNKA

1997/98¨ - V juniorech udělal ve 43 zápasech 43 bodů a k tomu přidal 6 bodů v 7 zápase v prvoligovém písku

2004/05 – V první lize zaznamenal ve 43 zápasech 31 bodů, 3 přidal v play-off a 2 v baráži o návrat. K tomu 2 body udělal v jednom zápase za Vsetín v extralize.

2006/07 – V extralize dal 17 gólů, což bylo v té době nejvíc, co v nejvyšší soutěži dal během sezony. Překonal to rok poté.

2007/08 – V extralize odehrál plný počet zápasů a nasbíral v nich 29 bodů

Někde jsem si přečetl, že Budějičák už z dálky vyhlíží Černou věž. Jste tedy ten typ?
Přesně tak. Vždycky, když se řešila budoucnost a nabídka z Budějovic přišla, nebyl důvod jít pryč.

Když už jste tu byl celou kariéru, na jaké zážitky rád vzpomínáte?
Postup do extraligy. Ale na druhou stranu tady byl sestup jako protipól během jednoho roku. To bylo zase špatný. Když jsme se vrátili do extraligy, tak se nám pak tři roky po sobě dařilo. To bylo výborný. Hned to první semifinále, kdy od nás nikdo nic nečekal, porazili jsme Liberec. Byli to euforické zápasy. Lidi to zbláznilo a město hokejem žilo. No a pak ještě zápas s Finama. První start v repre, hned gól a ještě doma. Když hrála hymna, byl jsem trochu nervóznější.

Tím, že jste se dostal do reprezentace, se vám splnil sen, i když to nebylo na té nejvyšší úrovni?
Samozřejmě. Každý by chtěl hrát za reprezentaci. Mám tam třináct zápasů a jsem za ně rád.Ještě ten start v Budějovicích a gól. Dá se to nazvat splněním snu.

Měl jste někdy šanci se dostat na mistrovství světa? Myslím si, že ne. Těch lepších hráčů je daleko víc.

Zmínil jste se o tom, že po postupu tu byla velká euforie. Jak vůbec vnímáte během těch třinácti let změnu prostředí na hokeji?
Myslím si, že jak se udělal nový stadion, je to útulnější. Předtím vždycky muselo přijít hodně lidí, aby atmosféra byla dobrá. Ani výsledky zase tolik nebyly. Jakmile se postoupilo do play-off, už se to bralo jako velký úspěch. Když jsme postoupili do extraligy a měli tři semifinále za sebou, všichni byli namlsaní úspěchy. Až na to poslední semifinále si myslím, že to úspěchy byly.

Slávisté si tady tenkrát už zapikali hotel

Je pravda, že to byla asi největší šance, jak se dostat do finále.
Do finále a k titulu. Určitě. Pro nás byla ta sezona celá výborná. Skončili jsme první a chybělo málo, abychom přes Vary přešli. Slávisté už měli tenkrát zapikaný hotel. Myslím si, že to byl Malý Pivovar nebo co. Koukali a my pak prohráli.

Mrzí to pořád?
Samozřejmě. Ta šance dostat se takhle daleko asi ještě bude, ale bylo to hodně blízko.

Když porovnáte výsledky z předchozích let a současnou dobu, dá se říct, že hrajete takový standard?
Myslím si, že lepší střed tabulky je takové postavení, co bychom měli hrát. Liga je daleko vyrovnanější, než byla předtím. Vždy byly jeden dva týmy nahoře a tři, čtyři dole a teď je to všechno vyrovnané.Rozestupy v play-off a play-out budou malé.

Letošní sezonu jste začal dvěma góly do sítě Plzně, třetí přidal v Liberci. Už si teď můžete říct, že jste dobře nastartoval ročník nebo už vám během těch let, co hrajete, nevadí, když se delší dobu netrefíte?
Vždy je lepší, když branky padají. Mohlo by to být ještě lepší a i v přípravě to mohlo být lepší. Zatím je pro mě důležité, že šance mám. Kdyby nebyly, bylo by to horší a je to křeč.

Když jsme u těch gólů. První jste dal do sítě Znojma v sezoně 1999/2000. Můžete ho ještě popsat?
Pamatuju si ho. Byla to střela bekhendem křížem do víka z prostoru mezi kruhama.

A proti komu to bylo?
To už si nevzpomenu. Svoboda? Mám pocit, že za nás už tenkrát chytal Mařík, ale kdo byl na druhý straně, to nevím.

Máte pořád puk?
Mám.

Takže rád vzpomínáte?
To se asi nedá říct. Manželka říká, že si pamatuju každou blbost, ale když mám dojet něco vyřídit, tak jedu na křižovatce úplně jinam. Čísla a takové ty okamžiky si pamatuju, ale důležitý věci ne.

Jedna otázka k těm číslům a počtům. Víte co bude 27. listopadu?
Nevím.

Budete hrát ve Zlíně a pro vás by to mohl být šestistý zápas v nejvyšší soutěži, když před tím žádný nevynecháte. Je to pro vás důležité?
Jsem rád, že jsem toho už tolik odehrál. Ale na druhou stranu doufám, že to není nějaký mezník, že už by měl být všeho konec.

Těší se na souhru s Kotalíkem

A kolik jich ještě plánujete?
Kolik mi je? Třicet tři? Ještě nějakou sezonu bych chtěl hrát. Ta éra, že od třicet byli lidi opotřebovaní, je pryč. Vidím to třeba na Frantovi Ptáčkovi. Kdyby šel dělat v létě nějaké testy z juniorama, tak je porazí všechny. Zase se to všechno protáhlo. Okolo těch šesta, sedmatřiceti let by to mohlo být.

Co děláte proto, abyste takhle dlouho vydržel?
Člověk už se hlavně nějak líp stravuje, než to bylo předtím. Už mi není jedno, co si dám den před zápasem, že do sebe nenarvu knedlíky a svíčkovou. I když tu mám zrovna rád. Je to hlavně o regeneraci.

A psychicky?
To je hlavně golf. Člověk je v přírodě a nemyslí pořád na to, jestli nahrát doleva nebo doprava. Vypnu na čtyři, pět hodin a soustředím se na něco jiného.

Kdo je v kabině nejlepší golfista?
Je nás tady tak devět, deset a nevím, jestli se dá říct, kdo jde nejlepší. Občas jdeme hrát proti sobě čtyři na čtyři a poražení platí jídlo. Takže to je taková zábavnější stránka golfu.

Platíte často?
Platím docela dost. Ale na svojí obranu zase musím říct, že vždy náš minizápas mám relativně dobrý, ale holt je to týmová soutěž (směje se).

Říkal jste, že byste rád hrál do sedmatřicet let. Počítám, že byste to chtěl dohrát v Budějovicích.
(směje se) Když bude zájem a když budu mít mužstvu co dát, rád budu hrát tady. Když ne, tak to budu muset dohrát někde jinde.

A s kým z vašich vrstevníků byste si chtěl tady ještě zahrát?
Doufám, že v pátek naskočí Kotel (poznámka: Aleš Kotalík). S ním jsem začínal hrát, když jsme nastoupili do ligy. Jinak těch Budějičáků, se kterými jsme začínal, moc není. Možná Zdeněk Kutlák.

Ze sezony už je něco odehráno. Dá se už teď říct, jestli bude lepší než ta minulá?
Tým zůstal pohromadě a prakticky stejný. Myslím si, že sezona může být lepší. Záleží na tom, jestli se dostaneme do play-off. Pak už je to zase o něčem jiným.Týmy jsou vyrovnané. Loni nám to docela přálo. Dostali jsem Vítkovice, ale stejně jsme nepřešli. Já doufám, že to letos bude lepší.

Sociální sítě

Branky a nahrávky: 5. Remeš (Vachun, Lev), 6. Pitel (Willmann), 29. Vachun (Mar. Kříž, Hoch), 31. Pitel (Willmann, Hoch), 39....