12.06.2011, Miroslav Mayer

Když trenér zaspí, odnášejí to hráči, ví Martin Janeček

Č. B u d ě j o v i c e - Po delší době se u mládežnického mužstva HC České Budějovice objevil nový trenér, který nikdy nepůsobil v klubu ve své hráčské kariéře. Jeho působištěm byla hlavně moravská mužstva a nyní se rozhodl přijmout nabídku pracovat v jihočeské metropoli. Je nakloněn novým, moderním trendům a sám se aktivně vzdělává. Po hráčích chce nejen hokejové výkony, ale důraz klade i na vzdělání. Trenér staršího dorostu Martin Janeček.

Co vaše trenérská kariéra?
Trénováním se zabývám již od svých dvaceti tří let, to je již čtrnáct let. Začínal jsem trénovat ještě jako aktivní hráč v rodném Prostějově. Bylo to sice časově náročné, ale dnes mám již zkušenosti a trenérské vzdělání. Nyní právě dokončuji první rok nejvyšší trenérské třídy. Trénoval jsem ještě v Ostravě a v rakouském Villachu u mládeže a část sezóny jsem dělal asistenta u prvoligového mužstva Prostějova.

Vaše dosavadní působiště byla vždy dost vzdálena od Českých Budějovic. Jak se stalo, že jste se objevil právě zde?
Doteď jsem působil tři roky v Havířově a byl jsem tam moc spokojený. Byla tam dobrá parta lidí, kde se dobře pracovalo a měli jsme tam dobré podmínky. Za moje pracovní úsilí jsem dostal tři nabídky na další práci. Dvě byly z Moravy a jedna z Čech. Nakonec jsem se rozhodl pro České Budějovice. Já jsem totiž ctižádostivý člověk a pracovat v takovém velkoklubu byla pro mě velká výzva. Pan Krátoška mě oslovil, já jsem to přijal a jsem strašně spokojený, že jsem se takto rozhodl.

Zatím jste tady druhý měsíc. Jaké máte dosavadní dojmy z klubu, z hráčů a z atmosféry v klubu?
Začnu nejprve pracovně. Jako asistenta jsem dostal Filipa Turka. Myslím, že jsem si lepšího asistenta přát nemohl! Je velice kreativní a myslím, že jsme si sedli i jako lidi. Věřím, že to bude takto pokračovat i v sezóně, protože přijdou určitě nějaké problémy a krize a tam se teprve ukáže, jestli jsme sehraná dvojice. Já jsem nekonfliktní a komunikativní člověk a myslím, že jsme si sedli i se všemi trenéry. Jsem obklopen lidmi, kteří mají zájem a jsou pracovití a věřím, že povedeme českobudějovický hokej směrem, jakým by měl jít.

Co říkáte na podmínky, které nabízí klub pro přípravu a trénink?
Z toho jsem úplně nadšený! Přišel jsem z menšího klubu, kde podmínky byly skromné. Tady jsou vynikající podmínky, které vycházejí ze dvou hal, ale i celý areál okolo. Pro trénink je to tu vynikající a myslím si, že na úrovni těchto klubů by to takto mělo vypadat.

Druhý měsíc se připravujete na další sezónu s mužstvem staršího dorostu. Jak jste zatím spokojen s letní přípravou ?
Myslím si, že se sešly dva velice šikovné ročníky, takže jsem plný očekávání. Snažíme se tvrdě pracovat a hráči to vzali. Trénujeme moderně a mužstvo zatím neskutečně šlape bez problémů. Musím říci, že takto pracovité mužstvo jsem ještě netrénoval! O tom, jestli to děláme dobře, se ukáže pak až v sezóně.

Zatím máte v tréninku dost hráčů…
Kádr je široký, máme přes třicet hráčů. Vzali jsme do přípravy i hráče, kteří loni hráli za B tým mladšího dorostu. Chtěli jsme v létě dát šanci všem a potom z toho chceme vybrat to nejlepší, co kádr poskytuje. Svoji představu s Filipem Turkem máme, nicméně i na ledě dostanou příležitost všichni a záleží jenom na nich.

Již vícekrát trenéři mládeže proklamovali svůj zájem na tom, aby si hráči plnili, mimo hokejových, i školní povinnosti. Většinou zůstalo u slov. Co v tomto směru chystáte vy?
Toto je ještě ročník, který závisí na výchově hráčů, a my bychom je měli nějakým způsobem modelovat k tomu, aby to byli spořádaní a vzdělaní lidé. My jako trenéři máme samozřejmě nějaké podmínky. Patří k tomu perfektní přístup ke sportu a ke vzdělání. Komunikujeme úzce se školami a již jsme v tomto směru řešili i nějaké problémy. Je to ku prospěchu věci a má to i ohlas u rodičů. Myslím si, že to je správná cesta a nemíním z ní uhnout.

Kde zatím vidíte slabiny týmu?
S týmem jsme zatím sedm týdnů a nějakou celkovou slabinu nevidím. Je to spíše individuální. Slabinou českého hokeje je síla a hlavně síla dolních končetin. Na tom se snažíme pracovat podle moderních metod a doporučení svazu. My jsme oba trenéři, kteří neustále něco hledají a snažíme se čerpat i z metod švédských, finských či amerických, hledáme materiály a nejvhodnější tréninkové metody, aby hráči v této kategorii trénovali co nejlépe a abychom postupně dotahovali svět.

V současném mládežnickém hokeji se hodně mluví o moderních trendech tréninku. Kde vy berete informace a poznatky?
Stále studuji trenérskou A licenci a tam se již nové věci dostávají do výuky. Hodně věcí je na YouTube. Já mám svoji soukromou sbírku videí a DVD ze zahraničí i z ČSHL. Dnes má svaz zájem o to, abychom moderní věci přenášeli do tréninku a mně se tyto věci líbí, snažím se čerpat i z těchto materiálů. Hledám i v literatuře a všude, kde se dá. Myslím si, že toto je na každém trenérovi, aby se vzdělával. Když trenéři zaspí, pak to odnáší hráči.

Již mnohokrát jsem slyšel, že trenéři chválí svůj tým za přístup k přípravě. Přesto náš mládežnický hokej nekráčí kupředu. Není tedy část viny i na trenérech?
Myslím si, že chyby mohou být i v trenérech. To, že je hokej v krizi, není vina jen svazu a hráčů, ale velkou zásluhu na tom mají i trenéři. Já znám spoustu trenérů, kteří nechtějí pracovat podle nových metod a mají na to svůj názor. Trenéři na tom mají velkou zásluhu, protože hráče vedou.

Zatím jste tedy s přístupem hráčů spokojen. Jak budete řešit situaci, kdy hráč nebude plnit to, co po něm chcete?
Pokud hráč nebude plnit moje požadavky výkonnostní nebo v přístupu, nebudu s ním chtít spolupracovat. Touto cestou bych chtěl jít. Mám v tomto od manažera volné ruce. Všichni trenéři jsme se domluvili, že musíme přitvrdit, protože to je dnes moderní trend v celkovém přístupu už od mládí. Tam nás v současnosti tlačí bota – naučit mladé hráče poctivě a skromně pracovat. Pak budou hráči ochotni pracovat pro mužstvo a budou ochotni přijmout svoji pozici, protože každý má nějakou přednost a z toho se pak mužstva skládají.

Českobudějovický mládežnický hokej čeká dlouho na nějaké medailové umístění. Spíše se vždy upřednostňovala výchova jednotlivců na úkor kolektivu. Co bude vaší prioritou?
To je hodně složitá věc. Rozumím tomu u juniorů, kteří jsou takovou výkladní skříní. Starší dorost je kategorie, kdy bychom měli individualizaci ještě upřednostňovat, jelikož vychováváme hráče pro český hokej. Myslím, že by to tak měli všichni pochopit. I v Kanadě, když je nějaký dobrý jedinec, hned se s ním pracuje. Já bych samozřejmě rád nějaký úspěch s klukama udělal, protože si myslím, že si to tento ročník zaslouží, proto se snažíme tvrdě pracovat. Nicméně každý musí pochopit, že když se nám objeví nějaký talent, tak to nemůže být na úkor týmu, ale musí se posunout do vyšší kategorie, aby mohl růst, i když mi bude v týmu chybět. Více nás musí zajímat jeho růst. Myslím si, že vizitkou mládežnického trenéra je, když mu projde rukama nějaký reprezentant.

Na druhou stranu vítězná mužstva vychovají vítězné typy.
Ano. Vychovat vítězné typy je důležitá věc. Je potřeba to skloubit dohromady, aby to fungovalo z obou stran, tak jak to má být. Toto je třeba s citem odhadnout, jestli hráče postaršit, nebo ho využít pro tým. Je nás hodně trenérů mládežnických mužstev a je to věc debat mezi námi. Měli bychom na tomto spolupracovat, protože důležitý je i týmový úspěch.