09.05.2011, Josef Bláha

Jakub Kovář: Jágr? Na ledě geniální, v civilu pohodář

Č. B u d ě j o v i c e – Prožívá hokejovou pohádku. Před rokem byl ještě v klubu dvojkou za legendárním Romanem Turkem. Nyní je na mistrovství světa a čerpá nepřeberné zkušenosti po boku takových hvězd jako je Jágr, Eliáš, Židlický a další... Gólman HC MOUNTFIELD Jakub Kovář má sice malou naději, že se postaví do branky, i tak si ale šampionát užívá. „Jsem rád, že můžu být s nejlepšími českými hráči,” říká českobudějovická opora.

Napadlo by vás ještě před měsícem, že začátkem května budete místo dovolené na mistrovství světa?
No tak to by mě určitě nenapadlo! Samozřejmě jsem to měl někde vzadu v hlavě a občas jsem o tom přemýšlel, jaké by to bylo se na mistrovství podívat, ale reálně jsem s tím nepočítal. Byly to spíš takové příjemné vyhlídky, že bych snad někdy v budoucnu mohl taky jet na turnaj. Ale že to bude už letos, to jsem vážně nečekal.

Říkáte, že jste tuhle myšlenku měl vzadu v hlavě? Jak daleko vzadu to bylo?
To už skoro ani nebyla moje hlava. (směje se)

Co je ze všeho nejlepší na pocitu být na mistrovství světa?
Nejlepší je právě to, že tu jsem! Ale zase bych to v tomto ohledu nepřeceňoval. Určitě nemůžu prožívat pocity jako hráči, kteří hrají zápasy a jsou přímo vtažení do dění šampionátu. Je to zvláštní pozice být třetí brankář. Vlastně jsem to ještě nikdy nezažil, takže se s tím trošku seznamuju. Ale samozřejmě nad tím vším je pocit, že jsem se dostal do závěrečné nominace pro mistrovství světa.

Má to i nějaká negativa?
Nevím, do jaké míry jsou to negativa, ale v sezoně jsem byl zvyklý, že se všechno točí kolem mě. Odchytal jsem všechny zápasy a prožil zlomový ročník. Proto si teď musím zvykat, že jsem trojka. Vlastně je třeba si zvyknout i na to, že jsem tu v podstatě navíc, že na trénincích jdu do branky, jen když mě tam kluci pustí. Taky je zvláštní sledovat všechny zápasy z tribuny jako divák. I to jsou pro mě novinky, ale pořád je to mistrovství světa a ne každému gólmanovi se podaří se takového turnaje zúčastnit. Co bych za to dal před sezonou, kdyby mi tohle někdo řekl…

Koukat na zápas z brankoviště a z tribuny je určitě velký rozdíl. Jak ho vnímáte?
Je to totálně něco jiného, vůbec se to nedá srovnávat. Když sedíte na tribuně, zajímá vás jen konečný výsledek utkání, kdežto v brance jde hlavně o váš výkon, který ten výsledek určuje.

Foto: isport.cz

Každý den máte trénink a když se spoluhráči připravují na zápas, vám tahle povinnost odpadá. Co vlastně celou tu dobu děláte?
Jsem převážně na hotelu, mám s sebou počítač, tak se trošku zabavím. Občas zajdu do bazénu nebo do sauny, párkrát jsem se taky byl podívat ve městě. Ale nejvíc času jsem na hotelu. Na pokoji jsem byl s Radkem Martínkem, jenže ten se brzy zranil…

Nudíte se často?
Musím se přiznat, že skoro pořád. (směje se) Kluci, co hrají, toho mají dost, a tak většinou pospávají, zatímco já jsem plný energie. Koukám v televizi skoro na každý hokej, co se hraje. A taky pořád chodím do jídelny ochutnávat, co nám kuchaři připravili.

Kolik už jste za těch zhruba deset dní na turnaji přibral?
Radši se na váhu nestavím, ale snažím se jíst po menších porcích, tak snad to nebude tak drastické. Spíš pořád něco ochutnávám. Ovšem když jsem se o víkendu díval do mediaguidu a tam uvedli, že vážím 83 kg, tak jsem se tak trošku zasnil.

Tak aspoň na trénincích se zapotíte, nebo ne?
Tréninky jsou kratičké, takže se při nich prakticky nedostanu pořádně do branky. Někdy jdeme na led jen my, co se nepřevlékáme na zápasy, nebo nám zbude pár minut ledu, když ostatní už jdou na regeneraci. V tu chvíli se snažíme něco pro sebe udělat, ale většinou toho moc není.

Když si ale někteří ze stabilních hráčů chtějí přidat, tak jste na tréninku právě vy, abyste se jim postavil…
Já chodím pokaždé z ledu úplně poslední. Ale tady už si nikdo, kromě nás, co nejsme na soupisce, nepřidává! Těch zápasů je opravdu hodně a jdou v rychlém sledu, takže tréninky jsou spíš pro všechny oddechové.

Třeba takový Jaromír Jágr je ale znám tím, že si rád přidává. Na turnaji tomu tak není?
S Jardou jsem zůstal na ledě asi třikrát ještě před turnajem, ale teď už ani on nezůstává na ledě déle, než je nutné. I on se musí šetřit a regenerovat spíš, než aby se honil a přidával si.

Jaké to bylo, když pálil Jágr jen a jen na vás?
Nebyla to sranda! Když mi dal gól, tak se mi vysmál, že mě prostřelí čtyřicetiletej dědek. No a nenechat si dát gól od slavné osmašedesátky, to není žádná legrace.

Jak na vás jako hráč působí?
Není legrace proti němu stát na ledě. On občas působí skoro až neškodně, ale fakt to s tou hokejkou umí. Už má svůj věk, takže se na ledě nemůže honit sem a tam jako mladý kluci. Ale je na něm vidět, že si vždycky při svém střídání šetří síly na tu útočnou fázi k soupeřovi do třetiny. Pak je samozřejmě velice platný i v přesilových hrách. On je prostě geniální hráč, co se týče předvídání hry, smyslu pro kombinaci. Moc dobře ví, kdy má vystřelit a ty jeho rány jsou strašně rychlý a nečekaný. Není sranda mu chytit jakoukoliv střelu na tréninku.

A jaký je mimo led?
Je to srandista, pohodář… Ale na druhou stranu potřebuje mít všechny svoje věci připravené tak, jak je zvyklý.

Co třeba?
V první řadě jeho brusle, potrpí si na ně, má tu s sebou svého kanadského brousiče. Pak jsou to hokejky, letos hraje s novým modelem, na kterém ladil každý detail. V kabině potřebuje mít hodně prostoru, nerad se mačká, po zápasech mu okamžitě maséři musí přinést jeho shaky. Nevím, jestli jsou to jen osvěžující nápoje nebo nějaká proteinová bomba. Dalo by se toho určitě najít ještě víc.

Když jste s ním v kabině nebo na ledě, dá se od něho něco přiučit?
Ono se dá těžko takhle něco učit. Spíš se mi líbí, jaká pohoda a klid z něho vychází a ten pak předává na celé mužstvo. Tak má vypadat opravdová osobnost týmu.

Všechny české zápasy jste sledoval z tribuny a s nimi i plno dalších. Jak na vás působila atmosféra?
Musím říct, že se mi víc líbí atmosféra na stadionu, když jsou v přesile čeští diváci. Fandí mnohem lépe a hlasitěji, než Slováci. Ti nejsou tak dobří.