10.03.2011, Petr Novotný

Kolarz hraje doma, přesto bydlí na hotelu

V í t k o v i c e – V Ostravě se narodil, vyrostl a naučil se hokej. Ovšem pořádnou šanci mezi dospělými tam nikdy nedostal. Michael Kolarz je odchovancem Vítkovic. Když má HC MOUNTFIELD v ČEZ aréně trénink, chodí se s ním pozdravit spousta známých - třeba i fotbalista Michal Papadopulos. Ve svém rodném městě teď bydlí týden na hotelu a snaží se, aby pro tamní klub sezona skončila. „V play-off na kamarádství moc nejsem. Vím, o co jde a jdu si za svým,“ ujišťuje Michal Kolarz.

Když se zeptáte čtyřiadvacetiletého řízného beka, který přišel do HC MOUNTFIELD v průběhu podzimu, na známé v mužstvu soupeře, odpoví bez váhání. „Znám dobře půl mužstva,“ pousměje se. Ovšem na ledě to vypadá, jako by proti němu nastupovali samí neznámí lidé. Žádné úsměvy, hecování nebo poplácávání po zádech před, běhm i po zápase. „Já osobně s nikým z Vítkovic neudržuju přes tohle play-off žádný kontakt. Ani se nijak nezdravíme. Vím, o co jde a teď to jsou pro mě soupeři, které musím dostat na zem. Vůbec neprojevuju nějaké přátelství. Něco takového pro mě nepřichází v úvahu,“ vysvětluje svůj postoj Michal Kolarz. A to se týká i rodiny. Věděl, že na prvním utkání příbuzní i přítelkyně byli, ale kde seděli, to vůbec netušil a ani neřešil. Před zápasem se o kontakt ani nesnažil, až po něm šel s přítelkyní na večeři.

Když bylo jasné, že Jihočeši ve čtvrtfinále narazí právě na severomoravský klub, byl rád. V základní části totiž s nimi Budějovičtí dokázali uhrát tři zápasy ze čtyř. Dařilo se jim na ně doma a vyhráli také na jejich ledě. „Je to podobný tým jako my. Silný dopředu, ale dá se s ním hrát,“ dodává. Kolarz osobně ve vítkovickém celku nikdy nedostal šanci v prvním týmu. „Slovo zášť není úplně to pravé, ale větší motivaci proti nim mám určitě,“ vysvětloval.

První zápas Jihočeši na ledě Vítkovic prohráli. Druhý dokázali zvládnout a splnili si tím cíl, o kterém mladý bek mluvil ještě před druhým utkáním. Urvat alespoň jeden zápas. V pátek je čeká třetí duel po sobě na vítkovickém ledě v řadě a mužstvo zvolilo nezvyklý postup. V Ostravě stráví téměř celý týden, aby nemuselo cestovat. Ve středu byl trénink dobrovolný, ve čtvrtek normální dopolední a v pátek se bude hrát. „V tomhle mám oproti klukům celkem výhodu, protože během odpoledne, když máme volno, se můžu trochu odreagovat. Vypnout a nemyslet jen na hokej. Zajdu s přítelkyní na večeři nebo na kávu. Navštívím rodinu. To je dobré,“ popisuje. Jinak však žádné zvláštní výhody nemá. Ačkoliv má bydliště jen pár minut autem, spí na hotelu vedle vítkovické haly. „Nikdy by mě ani nenapadlo, že by to mělo být jinak. Jsme tu jako tým a jdeme za společným cílem. Žádné výhody bych ani nechtěl,“ dodává.

Hned při pondělním zápase přivítala hokejisty velice slušně zaplněná ČEZ aréna. Atmosféra nebyla komorní, jak se v Ostravě často děje na základní části, ale diváci začali skutečně fandit až za rozhodnutého stavu, kdy se halou valila mexická vlna. „Tady to tak je, že lidé přijdou více až na play-off,“ připomínal Kolarz. Když má srovnat fandění na jihu Čech a v Ostravě, vyhrála by Budvar aréna. Ostravská hala je podle něj mnohem tišší, kdež to na jihu diváci víc fandí a tak nějak žijí s hrou.

Díky jednomu vítěznému zápasu si jí ještě v neděli znovu užije. A pak? Pak se možná bude muset vrátit zpátky do Ostravy, i když raději by byl, kdyby tam jel až po sezoně. odpočívat. „Odvést si domu dva vyhrané zápasy by bylo dobré,“ říká Kolarz. Slovem domů tentokrát myslí České Budějovice, se kterými chce dojít co nejdál.