11.05.2010, Miroslav Mayer

Bratři Pšurní: Zájem Budějovic byl největší

Č. B u d ě j o v i c e - 1. května byly odtajněny posily kádru HC MOUNTFIELD pro příští sezónu. O některých příchodech se již dlouho v kuloárech hovořilo a někteří hráči se objevili v kádru nečekaně a nenápadně. Ke druhé skupině patří i bratrská dvojice Michal a Roman Pšurní. Oba mladíci v nejlepším hokejovém věku dali přednost nabídce z jihu Čech a chtějí se prosadit do extraligového kádru.

Zkuste představit svého bratra, co rád dělá a co má rád?
Michal: Roman je pohodový, kamarádský a otevřený. Nemá rád domácí práce, ale to asi každý chlap. Jako hokejista je velký bojovník, umí dobře nahrát i dát gól.

Roman: Michal je veliký pohodář a jen tak něco ho nerozhodí. Někdy je až moc velký pohodář. Má neuvěřitelnou sbírku bot. Sbírá také samurajské meče (smích) a už má dva. Po hokejové stránce, dokáže udržet puk a ve správnou chvíli přihrát a má i gólový potenciál.

Kdy jste se rozhodli, že budete hrát hokej?
Roman: Asi do jedenácti let jsme hráli i fotbal, ale to pak už nešlo skloubit. Museli jsem se rozhodnout. Každý mužský člen naší rodiny hrál hokej, takže jsme se rozhodli pro hokej.

Hráli jste i v žákovských a mládežnických mužstvech v jednom týmu?
Michal: Hráli jsme vždy v jednom týmu a dokonce i v jednom útoku. Ze začátku nás trénoval táta, takže nás nechal hrát spolu. Později nám to spolu šlo a tak nebyl důvod to měnit.

Kromě dvou sezón hrajete stále v jednom týmu. Hráli jste někdy proti sobě?
Michal: V Kanadě jsme hráli proti sobě. Nebylo to nic zvláštního. Samozřejmě jsem věděl, že proti mně hraje brácha, ale to pak člověk při hře přestane vnímat.

Byla to vaše podmínka, že chcete hrát spolu, při jednání o přestupu do HC MOUNTFIELD?
Roman: Podmínka to rozhodně nebyla. Při jednání o přestupu to byla nabídka a jsme rádi, že to tak dopadlo.

Vzhledem k tomu, že jste dvojčata se určitě nabízí srovnání s dvojčaty Sedinovými.
Michal: Ono těch bratrských dvojic v hokeji zas není tolik.

Roman: Všichni to říkají, protože jsou momentálně nejslavnější. Ti hrají o několik lig výše.

Oba jste v nejlepším hokejovém věku a určitě se budete chtít naplno ukázat a předvést co ve vás je. Jaké máte od příští sezóny očekávání?
Michal: Očekávání jsou vždycky ta největší. Bylo by špatné mít nízké cíle, ale uvidíme, jak to dopadne na ledě. Teď v létě je těžké o tom spekulovat a přemýšlet nad tím. Uvidíme, jak si to sedne a já doufám, že to všechno bude dobré.

Po sezóně jste měli více nabídek k přestupu. Co rozhodlo o tom, že jste nakonec zvolili právě České Budějovice?
Roman: Zájem Budějovic byl asi největší. Měly zájem od začátku a ke konci jsme se rozhodovali praktiky jen mezi Budějovicemi a Ústím.

Sháněli jste nějaké informace o zázemí klubu o tom, jak funguje atd?
Michal: Zavolal jsem Ondrovi Veselému a ten říkal, že je to v pohodě a tak nebyl důvod sem nejít.

Roman: Já jsme mluvil s Tomášem Mertlem a myslím, že i to nakonec rozhodlo.

V dresu Zlína jste v Českých Budějovicích odehráli pár zápasů. Jaké máte na Budvar arénu vzpomínky?
Roman: Vždycky rychle pryč! Co jsem působil ve Zlíně, tak jsme tady snad nikdy nevyhráli. Myslím, že s Mladou Boleslaví také ne. Takže po zápase pizzu do autobusu a rychle domu.

Vy jste Michale měl, podle statistik, v Budvar aréně dokonce extraligovou premiéru.
To už si fakt nepamatuji. Možné to je, ale nevím.

Zažili jste, během vaší kariéry, nějaké narážky od spoluhráčů na to, že přihráváte bratrovi více než ostatním?
Michal: Párkrát se to stalo, ale to šlo spíše o hecování. Náš centr někdy řekne, že byl třeba lépe postavený než brácha a já jsme přihrál bráchovi.

Roman: Třeba Milan Mikulík loni brečel celou sezónu, takže jsme to už ani neposlouchali.