Po skončení loňské sezóny jste se rozhodl zkusit štěstí v zámořské juniorské soutěži. Co jste proto musel udělat?
Nejdříve jsem musel podepsat smlouvu s agentem, který mi zajistil juniorský draft a pak jsem čekal, jestli si mě nějaký tým vybere. Vybral si mě Edmonton a tak jsem si sbalil zavazadla a jel jsem.

Vím, že i v juniorských soutěžích probíhá kemp. Jak probíhal ten v Edmontonu?
Letěl jsem 18. srpna a byl jsem tam týden před kempem, takže jsem se trochu adaptoval. Nafasoval jsem výstroj a šel jsem s klukama na led. Pak začal kemp, kde bylo okolo 40-50 hráčů. Ti se rozdělili do týmů. Dopoledne se trénovalo a odpoledne se hrály zápasy. Na konci kempu byl velký zápas mezi dvěma týmy a z toho se pak vybíral tým pro sezónu.

Kolik tam bylo hráčů z Evropy a jak vás brali místní hráči?
Byl jsem tam pouze sám. Necítil jsem žádný rozdíl, kluci byli hned od začátku kamarádští. Snažili se mi pomoct, pokud jsem něco potřeboval. Rozdíl byl ve výkonnosti. Oni byli úplně jinde než jsem byl já, byli rychlejší a silnější. To byl jediný rozdíl, který jsem pociťoval.

Po kempu jste byl zařazen do mužstva pro soutěž a co se dělo dál?
Vybraný tým začal hrát domluvené přátelské zápasy, těch bylo asi pět nebo šest. Pak 19. září začala naplno sezóna. Na začátku to vypadalo, že se opět tým nedostane do play-off, ale pak jsme se stmelili jako tým, začali jsme hrát srdcem a dostali jsme se do play-off, takže to byl velký úspěch.

Mluvil s vámi trenér o vaší roli v mužstvu, nebo o tom, co byste měl zlepšit?
Na začátku mi řekli, že pokud nebudu něco vědět, abych se zeptal. Postupem času jsem zjistil, že tomu systému nerozumím a tak jsem se musel jít zeptat. Oni to brali, jako že mám zájem a chci se zlepšovat. Mojí roli v mužstvu se mnou neřešili. Sezónu jsem začínal ve čtvrté řadě a postupně jsem se musel dostávat výše. Začínal jsem od nuly a přes tribunu jsem se musel dostat zpět do mužstva až do přesilovkové řady.

Co můžete říci o kvalitě juniorské ligy, kterou jste hrál?
Ta soutěž je bezpochyby kvalitnější než naše juniorská soutěž. Je to rychlejší a tvrdší a hraje tam velké množství kvalitních hráčů, kteří už byli draftovaní a mají podepsané smlouvy do NHL.

Jaká je mediální prezentace juniorské soutěže?
Bývali jsme dost čast v televizi, po každém zápase jsou tam kamery a dělají se rozhovory. Mediální i divácký zájem je obrovský. Na nás chodilo pět a půl tisíce diváků!

Kdy jste měl pocit, že už jste se herně zvedl a cítil se dobře?
Ze začátku jsem byl párkrát na tribuně a hledal jsem cesty, jak se dostat do základní sestavy. Zkoušel jsem dělat nějaké věci navíc s trenérem po tréninku, třeba bruslení a střelbu. Od půlky sezóny jsem se začal cítit dobře a začal jsem chodit na přesilovky a pak už to bylo dobré.

Co je pro evropského hráče nejdůležitější, pokud chce uspět v juniorské zámořské soutěži?
Ze začátku se hráč musí naučit bránit, to je nejdůležitější. Nejdříve je obrana a pak teprve útok. Když už trenéři vidí, že máte osvojenou obranu, tak dostanete šanci i v přesilových hrách. Pak musíte rychle bruslit a taky se párkrát poprat a pak je to v pohodě.

V Čechách nejsou rvačky zrovna časté, jak jste na tom byl vy?
Během sezóny jsem se popral čtyřikrát. Dvakrát jsem vyhrál a dvakrát jsem dopadl mizerně. Pokud tým prohrává, tak se člověk snaží tým nějak nahodit, dát tomu nový impuls. Pokud je to souboj jeden na jednoho, tak by to určitě neměl být problém. Normálně se to řeší pětiminutovým trestem a můžete dál hrát. Takto se můžete rvát třikrát za zápas a pak dostanete automaticky trest do konce zápasu. U nás to jeden hráč stihl maximálně dvakrát.

Zámoří je známé svojí posedlostí ve statistikách. Jak jste si tedy vedl?
Měl jsem celkem patnáct bodů včetně play-off. Myslel jsem si, že nebude tak těžké, získávat body. Po začátku sezóny jsem zjistil, že je vůbec těžké dojet k bráně s pukem. První gól jsem dal v devátém kole a pak jsem měl dlouho pauzu a padalo mi to tam spíše symbolicky. Příští rok bych chtěl zažít po této stránce lepší sezónu. Už vím co mě čeká a můžu se lépe připravit.

Od hokeje pojďme na skok ke škole. Jak probíhala výuka?
Do školy musí chodit všichni hráči, kteří ještě studují střední školu, každý den. Pokud nechodí, nesmí hrát zápasy a mají za to různě tresty. Ta škola je něco na způsob naší vysoké školy. Každý si před začátkem vybere předměty na které chce chodit. My jsme mívali dvě vyučovací hodiny, které trvají 90 minut, takže jsem byli tři hodiny ve škole.

Na konci sezóny jste se objevil v nominaci na světový šampionát v USA. Byl jste v kontaktu s trenéry?
Až do chvíle, co jsem viděl nominaci, jsem s trenéry v kontaktu nebyl. V průběhu sezóny jsem se bavil s agentem o mistrovství světa, ale až se změnou trenérů jsem se dostal do nominace. Dostal jsem pozvání na závěrečný kemp a tam jsem si místo v týmu vybojoval.

Jaký na vás udělalo mistrovství světa dojem?
Je to nádherný turnaj. Člověk se tam potká s nejlepšími hráči v této kategorii z celého světa. Bohužel nám se turnaj nepovedl, jak bychom chtěli, ale zjistili jsme jaká je realita.

Necítil jste se po dlouhé sezóně již unavený?
V sezóně jsem odehrál nějakých 72 zápasů a trochu jsem už únavu pociťoval. Snažil jsem se odvést v každém zápase maximum a z toho mám dobrý pocit.

Opět se obnovila spolupráce s Romanem Horákem. Fungovala vaše bývalá souhra?
Ze začátku to bylo takové všelijaké. Oba jsme hráli různým stylem. Trošku jsem se hledali a tolik jsme si nevyhověli, jako dříve. Bylo to zajímavé, zahrál jsem si zase s klukem, se kterým jsem hrál tři roky, bylo to určitě dobré.

Tentokrát jste byli v týmu dokonce tři z jednoho města. Dalším do party byl Radim Heřman. Drželi jste spolu partu?
Scházeli jsem se večer na pokoji a rozebírali jsme naši hru a probrali jsem co bychom měli zlepšit. Byl to hezký zážitek potkat tam dva kamarády, se kterými jsem hokejově vyrůstal.

Jaké máte plány pro příští sezónu?
Hned, jak jsem se vrátil domů, jsem věděl, že se chci příští rok vrátit zpět do Edmontonu. Agent mi říkal, že se mnou byli spokojeni a mají zájem, abych tam pokračoval. Uvidím, jestli se dostanu na kemp reprezentační dvacítky, který bývá v létě a pak záleží na tom, jakou budu mít formu a třeba bych se mohl podívat i na mistrovství světa dvacítek.

Po čem se vám v Americe nejvíce stýskalo?
Určitě mi chybělo naše jídlo a pak taky rodiče a kamarádi. Postupem času na to člověk už tolik nemyslí.

Statistiky Robina Soudka

Sezóna  Klub                           Z  G  A  B  TM   +/-
2004-05 HC Č.Budějovice - 9.tř.        4  3  4  7   4     -
        HC Č.Budějovice - 8.tř.       20 24 17 41  26     -
2005-06 HC Č.Budějovice - dor. (E)    28  4  4  8  22   - 3
        HC Č.Budějovice - 9.tř.        9  5  3  8  17     -
2006-07 HC Č.Budějovice - dor. (E)    38 19 28 47 128   +15
        HC Č.Budějovice - dor. (E,p-o) 5  2  2  4   4   - 3
2007-08 HC Č.Budějovice - jun. (E)    40 14 15 29  36   + 2
        HC Č.Budějovice - dor. (E)     6  7  5 12  22   + 3
        HC Č.Budějovice - jun. (E,p-o) 3  0  1  1   6   + 1
2008-09 Edmonton Oil Kings (WHL)      63  7  6 13  42   -31
        Edmonton Oil Kings (WHL,p-o)   4  1  1  2   4   - 2

Reprezentace:
2009     Mistrovství světa U18 (USA)   6  1  1  2   6   - 2
         6.místo