15.05.2007, Tomáš Zetek

Michal Barinka: Domů už pro mě neznamená do Budějovic

M o s k v a - Českobudějovický hokej měl na letošním mistrovství světa víceré zastoupení. V dresu českého národního celku se objevil útočník Jiří Novotný a také obránce Michal Barinka. Ten má za sebou zajímavou sezonu. Začal v zámoří, poté se stěhoval do Vítkovic, aby dohrál sezonu ve švýcarské lize a nakonec se ještě podíval na světový šampionát do Moskvy. „Hlavně to bylo hodně cestování,“ usmívá se sympatický mladík.

Český tým vypadl po porážce od Rusů ve čtvrtfinále. Jaké jste zažíval pocity po vyřazení?
Strašné! Čtvrtfinále je nejhorší zápas, kde může tým vypadnout. Nám se to bohužel stálo. Výsledek na turnaji je pro nás neúspěchem.

Domácí tým vás porazil rozdílem třídy. Zejména ve třetí třetině bylo vidět, že jste na Rusy v současném rozpoložení prostě neměli…
(zamyslí se) Neměli…Bylo to těžký. Všechno vlastně začalo zápasem s Německem, který se nám vůbec nepovedl. To se nemělo stát. Hráli bychom s jiným soupeřem. Mohli jsme třeba narazit na Švýcarsko a to by byl přijatelnější soupeř než třeba Rusko nebo Švédsko.

Takže hlavní důvod vyřazení vidíte v tom, že jste postoupili až ze čtvrtého místa ve skupině?
Asi ano. Rusové měli na turnaji výborné mužstvo a hráli skvělý hokej.

Ve čtvrtfinálovém duelu jste jim nevstřelili jedinou branku…
První dvě třetiny jsme se drželi. Bylo to pořád jenom 1:0 a měli jsme i nějaké šance. Kdyby nám tam něco padlo, jako se to třeba stalo klukům loni v Rize…

Klíčovým momentem turnaje byla tedy zmíněná prohra s Německem, souhlasíte?
Ten zápas se nám určitě nepovedl, to je třeba přiznat. Od toho se všechno odvíjelo. Pak jsme hráli dobrý zápas se Slovenskem, který jsme ale prohráli o gól. Následoval bod s Kanadou, což byl velice dobrý zápas z naší strany. Nakonec to ve čtvrtfinále skončilo špatně.

Německo nepatří mezi světovou extratřídu. Kde se tedy stala chyba?
Těžko říct. Oni hráli ze strašně dobře zabezpečené obrany. Měli jsme problém v přechodu přes střední pásmo. Pořád jsme hráli do plných a to je vždycky těžké.

Vy jste dostával v průběhu turnaje vcelku dost prostoru na ledě. Jak jste byl se svými výkony spokojen?
Už jen za to, že jsem se dostal na mistrovství, jsem byl moc spokojený. Snažil jsem se samozřejmě podávat ty nejlepší výkony, co umím, tak snad se mi to dařilo.

V osmifinálové skupině přibyl do sestavy Rostislav Klesla z Columbusu. V tu chvíli byl jeden obránce přebytečný. Cítil jste velký tlak na svou osobu?
V tu chvíli nikdo nevěděl, kdo bude hrát. Sestavu jsme se vždycky dozvěděli až v den zápasu, takže pořád bylo třeba odvádět maximum, aby člověk vůbec zasáhl do zápasu.

Vy v současné době žijete s dcerou trenéra Hadamczika a v Deníku Sport vyšel na začátku mistrovství článek, v němž jste zmínil, že jste musel čelit narážkám spoluhráčů?
(směje se) Ne, všechno bylo v pohodě.

Letošní sezona pro vás byla hodně specifická. Začal jste na farmě v Binghamtonu, pak jste přestoupil přes České Budějovice do Vítkovic a ještě dohrával sezonu ve švýcarském Bernu. Navrch toho všeho mistrovství světa…
Hlavně to bylo hodně cestování. Před Vánocemi jsem se vrátil z Ameriky. Když jsme nepostoupili s Vítkovicemi do play-off, nechtělo se mi ještě končit sezonu a strávil jsem nějaký čas ve Švýcarsku. To beru jako velkou zkušenost.

Dá se porovnat česká nejvyšší soutěž se švýcarskou?
Je to celkem těžké srovnávat. Obě ligy mají svá specifika, ale švýcarská liga je určitě daleko blíže kanadskému stylu. Hraje se tam tvrdý hokej, naopak u nás máme podstatně víc hračičků, takže se tu hraje techničtější hokej.

Teď trochu z jiného soudku. Jak vzpomínáte na České Budějovice?
Zažil jsem tam čtyři roky svého života a rozběhla se tam moje kariéra, takže určitě vzpomínám moc rád.

A sledujete jejich počínání v extralize?
Sleduju je pořád a z jejich výsledků mám radost. Když jsem se vracel do Čech, tak jsem nevěděl, kam půjdu, takže Budějovice jsem sledoval hodně. Nakonec ale hraji za Vítkovice.

Když máte tak dobrý vztah k jihočeskému týmu, proč jste nakonec odešel na druhý konec republiky?
Když mě pouštěli z Kanady, tak jsem musel jít přes Budějovice, protože to je můj mateřský klub. Já už ale čtyři roky bydlím v Kravařích, takže mě to táhlo spíše domů.

Doma už tedy neznamená v Českých Budějovicích?
Já jsem tam vlastně bydlel jen kvůli hokeji. Rodiče bydlí v Táboře. Domů už je teda asi do Kravař. Máme tam postavený barák.

Při návratu do Čech jste ale s HC MOUNTFIELD v kontaktu byl, že?
Rozhodně. Zájem tam byl. S panem Látalem jsme byli v kontaktu a bylo to blízko. Nakonec to ale skončilo tak, jak to skončilo.

Poslední ne jste tedy řekl vy?
Tak to úplně nebylo. Prostě jsme si doma sedli, když jsem se vracel do Čech, a všechno jsme důkladně zvážili. Nakonec jsem se rozhodl pro Vítkovice.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho zdaru.

Tweet