11.05.2007, Radek Papáček

Sičák občas mísí češtinu s angličtinou

Č.  B u d ě j o v i c e - Před novou sezonou se stal první letní posilou HC MOUNTFIELD. Je rodákem z Jindřichova Hradce. S českobudějovickým hokejem má už zkušenosti. A po osmi a půl letech spojí Vladimír Sičák svou budoucnost opět s jihočeskou metropolí. Jeho návrat pod Černou věž ale byl značně strastiplný. V rozhovoru se sympatickým obráncem se můžete dočíst o jeho třech zahraničních angažmá, ztracené a znovu nalezené chuti do hokeje, životě s přítelkyní jiné národnosti a mnoho dalším.

Takže v momentě, kdy vás oslovil sportovní manažer Jaromír Látal, moc jste neváhal. Je tomu tak?
„Pořád jsem čekal, že přijde nějaká nabídka z Finska, nebo ze Švédska, kde jsem hrál naposledy. Pak mi ale agent zavolal, že má něco z Českých Budějovic. Nabídka se mi líbila a přistoupil jsem tedy na ní.“

Přicházely v úvahu ještě nějaká jiná angažmá? Zvažoval jste více možností?
„Dá se říct, že ani ne. Prostě jsem se rozhodl a šel do Českých Budějovic.“

Na jihu Čech to ale dobře znáte. Co se hlavně za těch více jak osm roků změnilo?
„Tak, určitě je nový zimák. Takhle jsem ho předtím nikdy neviděl a je pěkný. Město je také úplně jiné. Všechno se změnilo. Už je opravdu přeci jen osm let.“ (usměje se)

Jak vlastně s odstupem času hodnotíte váš brzký odchod do zámoří? Myslíte si, že vám strastiplné protloukání farmářskými soutěžemi nejen v hokeji, ale jak se říká i v životě nějak pomohlo? Nebo přesně naopak?
„Doopravdy těžko říct. To bych se musel vrátit úplně zpátky a podívat se, jak by to vše dopadlo, kdyby to bylo jinak. Nevím. Ale nikdy jsem toho nelitoval. Prostě jsem to zkusil, smlouvu jsem s Atlantou podepsanou měl na tři roky… Vůbec toho nelituji. Byl jsem asi moc mladý na to, abych toho litoval.“

V dnešní době vás kanadsko-americká liga ještě láká? Máte touhu se tam ještě někdy vrátit a zkusit štěstí?
„Zámoří? Já nevím. S někým se tam mlátit, na to já nejsem. Možná bych to zkusil. Když by vám dali peníze, tak by to zkusil asi každý.“ (dá se do smíchu)

A vnitřní touha ve vás je, nebo vás tyto ambice naprosto opustily?
„Už jsem tam hrál, a když jsem tam zrovna byl na farmě, tak jsem moc nepadl do oka trenérovi. Poprvé v kariéře se mi stalo, že jsem byl posazen za to, že jsem malý hráč. Aby trenér chtěl v obraně velkého kluka a ten to mlátil, to jsem neviděl.“

Po dvou letech jste tedy odešel do finské Hämeenlinny (na snímku v jejím dresu). A za tamní klub nastupoval celé čtyři sezony. Jak jste byl spokojen tam?
„Ve Finsku jsem byl hrozně spokojený. Byli jsme třikrát třetí a jednou čtvrtí. Bylo to parádní, měli jsme vyhrát ligu. Městečko bylo malé, ale zimák byl pořád plný. Je to vždy hezké, když lidi chodí na hokej.“

Pak jste ale vyměnil Finsko za Švédsko a odešel do klubu MoDo. Dlouho jste tam ale nevydržel, odehrál pětatřicet utkání, a stěhoval se opět do Finska, do TPS Turku…
„V tom Švédsku jsem měl zase trochu trápení. Nerozuměl jsem si s trenérem. Tak jsem se vrátil zpátky a v TPS to bylo super (důrazně). Hrál jsem hodně. Nastupoval jsem ve druhé lajně a hrál i každou přesilovku. Bohužel ale došly peníze…“

A proto jste opět zamířil do švédské Elitserien, kde jste poslední tři měsíce před návratem do Čech hrál za Malmö. Tyto přesuny asi nebyly nic příjemného, že?
„Bylo to hrozné. Z Hämeenlinny jsem odešel do MoDa a tam mi to vlastně vůbec nesedlo. Já jsem nehrál špatně, akorát trenér ode mě čekal body, které jsem prostě nedělal. Odešel bych dříve, jenže kvůli nějakému turnaji juniorů tam měli strašně moc hráčů této věkové kategorie, a tak mě nemohli nechat jít. Zpátky ve Finsku (v TPS Turku) jsem opět dostal chuť do hokeje a dařilo se mi i bodově. Pak ale zase následovala cesta do Švédska a tam jsem si z deseti zápasů připsal tři body. S Pavlem Trnkou jsme seděli na lavičce, protože Malmö trénoval americký trenér. A dá se říct, že to tam pěkně zesr…“

Návratem do české extraligy si tedy hodláte spravit chuť a opět si začít hokej bavit?
„Hlavně jsem blízko domů. Můžu se dostat do Jindřichova Hradce a i na chalupu. Uvidíme, zkusím hrát co můžu a uvidí se, jak to půjde.“

Zmínil jste domov. Nyní jste ale rovných šest let prožil ve Skandinávii. Přilnulo vám zejména Finsko, kde jste převážně působil, nějak více k srdci?
„No, za celou dobu jsem se finsky ani nenaučil. Když mluvíte anglicky, tak vám to všude přijde stejné. Ať už ve Finsku nebo ve Švédsku. Kolikrát se mi stane i tady v Čechách, že z ničeho nic na ulici promluvím anglicky. Ale k vaší otázce. Finsko bylo moc krásné a celkově si myslím, že je mnohem hezčí, než Švédsko.“

V zemi tisíce jezer jste si ale našel i přítelkyni Saiju. Jak ona snášela přesun do České republiky? Nebránila se tomu?
„Já jsem taky musel být ve Finsku. Teď to také bude muset protrpět. Ona ví, že já tady vlastním nějaké nemovitosti v Praze a mám také chalupu. A prodávat to nechci. Je tu levnější život a myslím si, že i mnohem lepší pro oba dva z nás.“

A ona má stejný názor?
„Doufám, že ano.“ (usměje se)

Jak se jí zatím v Čechách líbí?
„Zatím ano. Když má jak utrácet peníze a něco si pořád kupovat, tak je spokojená. A o to hlavně jde, aby byla spokojená.“

Už jste například našli nějaké kamarádky, s kým by si Saija mohla popovídat a případně trávit i volné chvíle, když vy budete s HC MOUNTFIELD na cestách?
„Právě, že vůbec ne. Dá se totiž říct, že v týmu nemá nikdo anglickou přítelkyni. Jen Lukáš Bolf vlastně říkal, že jeho partnerka mluví anglicky. Takže se asi potkají, ale mojí mladé je devětadvacet a ona asi bude asi o něco mladší.“ (směje se)

To máte asi pravdu. Zato s bydlením asi žádný problém nebyl, že?
„Určitě ne. V Budějovicích si budu pronajímat barák. K tomu budu jezdit na chalupu, kterou teď opravuji.“

Pojďme ještě k samotnému hokeji. Jaké máte ze staronového působiště první dojmy?
„Je fakt, že pák kluků neznám vůbec. Téměř všichni navíc trénujeme až od pondělí. To je ale samozřejmě pokaždé, když člověk přijde do nového týmu, takové to co a jak. Zatím to ale vypadá dobře. Až teda na ty tréninky, které jsou docela těžké (pousměje se). Uvidíme, jak to půjde dál.“

Trenér Jandač vás, podle toho co říkáte, nijak nešetří, že?
„No, ty tréninky jsou zatím dost husté.“

Porovnal byste nějak přípravu a tréninky celkově oproti zvyklostem na severu Evropy?
„Ve Finsku jsme většinou trénovali pětačtyřicet minut. I když třeba dvakrát denně, tak ale těch pětačtyřicet minut. Tady jsou třeba i hodinu a půl. A podle toho, jak nám pan Jandač říkal ten program, moc podobné to asi nebude. Ve Finsku jsme hlavně běhali, dělali sprinty, bylo to zaměřené na tu rychlost. Tady se spíše trénuje vytrvalost.“

A jaké očekáváte rozdíly mezi soutěžemi?
„Abych pravdu řekl, tak ani nemám ponětí. Musím si počkat na první zápas a pak až teprve uvidím. Budu si ale muset zvyknout, určitě to bude rozdíl. Z Finska jsem zvyklý na velkou rychlost a vždycky jsem byl jeden z nejrychlejších hráčů v mužstvu. Proto doufám, že by mi česká extraliga možná mohla i vyhovovat. Ale může se stát, že člověk po pár zápasech zapadne do kolektivu a snaží se hrát hokej jako všichni ostatní.“

Říkal jste, že o české nejvyšší soutěži nemáte moc představu. Sledoval jste ale třeba alespoň její výsledky?
Já hokeje ani moc nesleduji. Když jsem teď měl tři čtyři týdny volno, tak jsem byl spíše na chalupě a nebo vždycky někde jinde venku. Akorát vím, že nějaký sparťan vyhrál bodování (Jaroslav Hlinka – pozn. aut.) a Vykoukal byl první mezi obránci.“

A mistrovství světa v Rusku?
„Ani to moc ne. Já jsem rád, že si od toho hokeje můžu odpočinout. Když hraji, tak je to něco jiného, to jsem v tom. Ale jak nehraji, tak je mi tak nějak jedno.“

Na závěr se zeptám: Je vám šestadvacet let, takže toho máte ještě stále v kariéře mnoho před sebou. Říkal jste, že NHL už vás moc neláká. Jak se tedy díváte na vaše angažmá v Českých Budějovicích? Připadá v úvahu varianta, že byste se na jihu Čech už usadil natrvalo?
„S hokejem je to složité. Někdy se třeba říká, že jste důležitý hráč týmu. Pak vám to nejde podle představ a jste jako první vyměněn do jiného mužstva. Já ale budu dělat všechno proto, aby to vyšlo a doufám, že tady budu trochu delší dobu.“

S trenérem Jandačem jste se už o nejbližší budoucnosti a vaší pozici v týmu bavili? Nebo to všechno nastane až během léta?
„On se mě už na něco ptal, co jsou moje silné stránky a tak. Já jsem mu ale nedokázal nic říct. Pouze o sobě vím, že jsem dobrý bruslař. Já mu pověděl: Uvidíte sám na prvním tréninku a zápase. On zase říkal, že bych měl být ofenzivní obránce.“

Znal jste nějak Josefa Jandače, nebo vůbec nevíte co od něj jako od kouče můžete čekat?
„Všichni mi říkali, že on je docela tvrdý trenér. Ale já vlastně teď působil v tom Švédsku, kde jsme měli nejzlejšího trenéra v celé lize. Řval pořád. Já myslím ale, že tady to bude v pohodě.“

Děkuji moc za ochotné povídání a v novém působišti přeji hodně štěstí.