12.05.2006, Antonín Vansa

Změny v extralize se mi vůbec nelíbí, zdůrazňuje Roman Turek

Č e s k é   B u d ě j o v i c e - Zatímco ostatní hráči českobudějovického týmu vybíhají každé ráno v rámci letní přípravy do areálu Vysokoškolských kolejí, brankář Roman Turek se připravuje sám v klidu posilovny. Na nadcházející extraligový ročník jej má připravit speciálně sestavený trénink. „Jedu podle něj už řadu let a vyhovuje mi to. Vím, co potřebuji,“ říká brankář, který po skončení sezony odmítl lákavou nabídku zúčastnit se právě probíhajícího světového šampionátu v lotyšské Rize. A také brankář, který má dost negativní postoj vůči změnám v extralize, které na konci dubna přijalo zasedání APK.

Kdo vám vlastně sestavil plán individuální přípravy?
Mám jej od kondičního trenéra z doby, kdy jsem působil v Calgary. Podle něj jedu několik posledních let. Sám do něj pak zapojuji odpočinkové věci jako tenis, squash a podobně.

Jsou věci, kterým se v letní přípravě vyhýbáte?
Nejsem limitovaný žádným zdravotním problémem, ale některé věci zkrátka nedělám. Je zbytečné, abych najezdil x kilometrů na kole, když se při cyklistice necítím moc dobře. Stejně tak je to s běháním. Nedělám ho, protože mě z něj bolí kolena a kyčle. V individuálním plánu mám od všeho něco, ale především jsou tréninky zaměřené na obratnost a rychlost.

Nebavili jste se s českobudějovickým koučem Jandačem o tom, že byste do své přípravy přibral i dva mladé gólmany Jana Cháberu a Alexandra Saláka?
Oba jsou mladí a v tomhle věku je pro ně lepší, když se připravují s týmem. Já jsem to ve svých dvaceti dělal úplně stejně a vyhovovalo mi to. Kluci normálně běhají, jezdí na kole, ale jakmile začne zbytek mužstva se speciálním tréninkem na sílu, oni mají s Láďou Gulou brankářský trénink.

Kdy jste vlastně s přípravou na suchu začal?
Už když jsme měli volno, nevydržel jsem jen tak sedět doma. Projížděl jsem se trochu na kole, chodil jsem pravidelně na squash. Určitě to není tak, že bych na čtyři týdny vysadil a pak zničehonic začal. V programu mám jasně dané, co musím v létě udělat, abych byl dobře připravený. Takže je možné, že skončím dříve než ostatní kluci, ale zároveň je možné, že ve chvíli, kdy už ostatní budou na dovolené, já budu ještě trénovat.

Ke zbytku mužstva se oficiálně připojíte až se startem přípravy na ledě? Neláká vás třeba zahrát si s ostatními fotbálek?
S trenérem jsme domluvení, že když si budu chtít zahrát fotbal, není v tom žádný problém. Stejně tak na soustředění. Když budu mít chuť zajet si nějakou etapu na kole, můžu se normálně zařadit mezi kluky.

Přišlo vám volno po konci náročné sezony vhod? Oddychl jste si?
Pochopitelně je hezké, když člověk může první týden po skončení ročníku úplně vysadit a jen tak relaxovat. Ale postupem času zase cítí, že mu sport chybí a začne se opět hýbat. Stejně tak je to u mě.

Byla únava z těžké sezony jedním z důvodů, proč jste nepřijal pozvánku reprezentačního kouče Aloise Hadamczika k účasti na světový šampionát?
To vůbec ne. Já jsem se necítil fyzicky, ani psychicky vyčerpaný. Kdybychom s Budějovicemi postoupili do finále, normálně bych vše zvládl. Ty důvody, proč jsem pozvánku nepřijal, jsou jasné. Po deseti letech jsem se prostě necítil, abych na takový turnaj jel. Chápu, že lidi na to mají svůj názor a myslí si, že už ve svém věku nemám zapotřebí národnímu týmu pomáhat, ale já jsem se na to zkrátka necítil. Naše generace je zkrátka pryč.

Připouštíte, že by vaše rozhodnutí bylo jiné, kdyby vás kouč Alois Hadamczik pozval v průběhu ročníku na některý z turnajů Euro Hockey Tour?
To je těžké říct. Je rozdíl jet na světový šampionát a na nějaký přátelský turnaj. Nemohu to takhle posoudit.

Sledujete Mistrovství světa v hokeji?
Jasně. Zajímá mě to.

Jak hodnotíte výkony českého týmu, potažmo brankáře Milana Hniličky?
Myslím si, že první dva zápasy s Lotyšskem a Slovinskem pro něj byly hodně těžké. Z pohledu brankáře nejsou taková utkání vůbec jednoduchá. Proti Finsku podle mě podal velmi slušný výkon, ale soupeř měl štěstí, že se mu podařilo dát šťastný gól před koncem. Každopádně zápas s Finy byl zatím jednoznačně nejlepším vystoupením národního týmu.

Po skončení sezony 2005 / 2006 rozhodlo zasedání APK o uzavření extraligové soutěže. Co říkáte tomuto kroku?
Mě se to nelíbí. Není to správné řešení. Pořád doufám, že to dopadne jako loni, kdy se přijalo pravidlo o ofsajdu na červené čáře a těsně před startem ligy se zase zrušilo.

Máte větší pochopení pro prvoligové týmy i z toho důvodu, že nechybělo mnoho a pod čarou extraligové elity se mohly ocitnout i České Budějovice?
To také. Ale především je šance postoupit nahoru za těch podmínek, které se přijaly, prakticky nulová. Podle mě je potřeba dořešit na celém návrhu ještě celou řadu věcí, udělat pár změn, popřípadě celý návrh zrušit.

Ředitel extraligy Stanislav Šulc si například také libuje, že zavedením play-off s deseti účastníky bude neustále o co hrát. Myslíte si to také?
No tak to právě vůbec ne! Vezměte si příklad, že se někdo dostane do takové situace jako loni Vsetín. Nechytí začátek a co bude následovat? Celou sezonu vypustí. Vsetín nemohl. Musel se připravovat na baráž a neustále dřít naplno. Zatímco takhle bude poslední tým vědět, že za dva měsíce končí a že se nic nemůže stát. Nevím, podle mě to zkrátka postrádá logiku. Není to dobrý tah.

Děkuji vám za rozhovor!