Banes Motor České Budějovice
04.05.2006, Roman Šperňák

Jsem rád, že jsem tuhle šanci dostal, tvrdí Jiří Šrámek

Č e s k é   B u d ě j o v i c e - Na nedávno skončeném mistrovství světa hráčů do 18 let se v turnajových propozicích objevilo hned dvojí jihočeské zastoupení. Kromě tradičního hráčského postu, který tentokrát obsadil Jakub Kovář, se českobudějovický klub může pyšnit i místem v realizačním týmu. O materiální vybavení a pohodu českých mladíků se ve švédském Ängelholmu v roli kustoda staral jeden z dvojice trenérů juniorského týmu Jiří Šrámek.
Jak se stalo, že jste namísto plánované dovolené cestoval s reprezentačním výběrem na sever Evropy do Švédska?
Všechno se to seběhlo hodně rychle, protože původně měl jet s týmem kustod pražské Sparty. Ta ale postoupila v play off dále a v reprezentaci se uvolnilo místo. Asistent trenéra Karel Najman si vzpomněl na mě a pan Látal mi zavolal, jestli bych byl ochoten to místo vzít.

Zvažoval jste nabídku dlouho?
Samozřejmě jsem nad ní přemýšlel, ale během chvilky jsem měl jasno a přijal ji.

A věděl jste, do čeho jdete? V očích veřejnosti jste přeci zapsán jako dlouholetý mládežnický trenér…
Neznal jsem všechny podrobnosti, ale určitou představu jsem měl. O kluky se starám i tady v Českých Budějovicích, takže se to zas tak moc nelišilo.

Na soupisce mužstva jste byl veden jako „equipment manager“. Co bylo náplní vaší práce?
Staral jsem se o materiální zajištění mužstva. Dohlížel jsem na to, aby hráči měli všechno, co potřebovali od potravin po nabroušené brusle.

A všechna tahle práce ležela na vás?
Spolupracovali jsme s Vladimírem Malým. Ten byl u týmu jako masér, takže z toho vyplývá i hlavní náplň jeho práce.

Už jste se někdy podobné akce zúčastnil nebo to pro vás byla premiéra?
Jako hráč jsem byl dvakrát na mistrovství Evropy (v letech 1970 a 1972 pozn. red.), ale v realizačním týmu pro mě byla první zkušenost a jsem rád, že jsem tuhle šanci dostal.

Minulý rok se stejný šampionát uskutečnil v Českých Budějovicích a Plzni, proto byste mohl srovnávat, i když jste nebyl přímo u týmu. Který z nich byl po organizační stránce lepší?
Minulý rok jsem sledoval zápasy tady v Budvar Aréně a řekl bych, že úroveň loňského byla mnohem lepší než toho letošního. Mám tím na mysli mediální propagaci i celkové zázemí. V Ängelholmu, kde jsme odehráli celý šampionát, byla malá hala, k dispozici jsme dostali takové dvě kóje, v nichž jsme si museli všechno zázemí vytvořit sami. Slabší byly i divácké návštěvy.

Podle agenturních zpráv se na semifinálový duel mezi Českem a USA přišlo podívat pouze necelých 400 diváků. Opravdu se mládežnický turnaj setkal u místních s takovým nezájmem?
Na naše čtvrtfinálové utkání s domácím Švédskem přišla jen necelá tisícovka lidí a to už o něčem vypovídá. Co jsem zaslechl, tak je prý ve Švédsku zájem o mládež dost malý. Tady u nás chodilo lidí daleko více.

V mužstvu jste letos byli společně s Jakubem Kovářem pouze dva Jihočeši. Jak byste zhodnotil vystoupení českobudějovického mladého brankáře?
Předně jsem Kubovi přál, aby se do branky dostal více. Chytal v zápase s Ruskem, který se mu povedl a dostal pouze jednu branku a potom šel na led za stavu 0:3 v semifinále s USA, a také podal dobrý výkon. Ještě bych chtěl poznamenat, že jsme tam nebyli pouze dva nýbrž tři. V realizačním týmu byl ještě Exjihočech videotrenér Petr Míšek(úsměv).

Vrátím se k semifinále, kdy jste prohrávali již třígolovým rozdílem, ale přesto málem Američany porazili. Byl to jeden z vašich nejlepších zápasů na turnaji?
Podle ohlasů to bylo předčasné finále. Dokázali jsme smazat manko a v závěrečné třetině se „Amící“ hodně báli, aby neinkasovali. Byla to škoda.

Česká Republika nakonec obsadila třetí příčku. Jeli jste do Švédska pro bronz nebo jste měli ještě vyšší cíle?
Před šampionátem mělo mužstvo ty nejvyšší cíle. V základní skupině však přišlo trochu vystřízlivění, a proto je konečné třetí místo úspěchem. Ale mohli jsme dosáhnout i výše. Kdybychom přešli přes Američany, na Finy bychom určitě měli.

V loňském roce patřili mezi tahouny českobudějovičtí hráči. Kdo letos nastoupil na jejich místa?
Byli to Kladeňáci. Především o sobě dali znát Frolík s Tlustým a na křídle s nimi výborně hrál Květoň ze Vsetína.

Zmínil jste, že za šanci, která vám byla dána jste rád. Kdyby přišla další taková nabídka, přijal byste ji?
Trenér Martin Pešout mi místo nabídl znovu a já jsem s ním předběžně domluven na příští rok, kdy se bude hrát ve Finsku.

Díky za rozhovor

Kádr bronzových medailistů z mistrovství světa U18, které se uskutečnilo 12.4 – 22.4. 2006 v Ängelholmu a Halmstadu:
Hlavní trenér: Martin Pešout
Asistent trenéra: Karel Najman
Trenér brankářů: Pavel Kněžický
Videotrenér: Petr Míšek
Vedoucí týmu: Jaroslav Homolka
Kustod: Jiří Šrámek
Lékař: Stanislav Meduna
Fyzioterapeut: Vladimír Brejcha
Masér: Vladimír Malý

Brankáři: Michal Neuvirth (Sparta Praha), Jakub Kovář (Č. Budějovice). Necestující náhradeník Marek Benda (K. Vary).
Obránci: Antonín Drbohlav, Jiří Jebavý, Bohdan Višňák, Lukáš Lang (všichni Slavia Praha), David Růžička (Kladno), David Štich (Plzeň), Patrik Prokop (Vítkovice), Radim Ostrčil (Vsetín).
Útočníci: Vladimír Růžička, Jakub Sklenář (oba Slavia Praha), Michael Frolík, Jiří Tlustý, Michal Kazatel, Martin Látal, Jakub Voráček (všichni Kladno), Ondřej Roman (Vítkovice), David Květoň (Vsetín), Pavel Kuběna (K. Vary), Martin Bartoš (Saint John, QMJHL), Jan Semorád (Pardubice), Martin Kupec (Sparta Praha).

Sociální sítě

Branky a nahrávky: 5. Remeš (Vachun, Lev), 6. Pitel (Willmann), 29. Vachun (Mar. Kříž, Hoch), 31. Pitel (Willmann, Hoch), 39....